[Téma]

Tvrdý úder proti Ujgurům

Sin-ťiang po 11. září 2001

17.12.2001

Poté, co došlo k zářijovým útokům na Spojené státy, nabídla Čína Washingtonu silnou podporu společně s ujištěním, že se staví proti terorismu jakéhokoliv druhu a podporuje jakékoliv akce směřující k boji s terorismem. Human Rights Watch se ale obává, že čínská podpora války proti terorismu se stane předehrou pro snahu získat mezinárodní podporu alespoň tichou pro čínské zákroky vůči etnickým Ujgurům v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.

Peking si již dlouho stěžuje na to, že musí v Sin-ťiangu čelit náboženským extremistickým silám a násilným teroristům. V Sin-ťiangu, který tvoří jednu šestinu území Číny, žije 18 milionů obyvatel. Tato oblast je domovem mnoha muslimských etnických skupin hovořících turkickými jazyky, z nichž většinu tvoří Ujgurové, kterých je asi 8 milionů. (Druhá největší skupina jsou Kazaši s 1,2 miliony obyvatel.) Procento etnických Číňanů (Chanů) v populaci vzrostlo z šesti procent v roce 1949 na dnešních čtyřicet procent. Nyní zde tedy žije 7,5 milionů Číňanů.

Ujgurové podobně jako Tibeťané bojují v Sin-ťiangu za uchování své kultury v prostředí státem podporovaného přílivu čínských přistěhovalců a tvrdého potlačování politického disentu. Někteří se v boji za svou nezávislost uchýlili také k použití násilí. Čínští představitelé však nerozlišují mezi pokojným a násilným vyjádřením nesouhlasu a svůj boj proti separatismu a náboženskému extremismu používají jako ospravedlnění rozsáhlého a systematického porušování lidských práv Ujgurů, včetně těch, kteří jsou zapojeni pouze do nenásilných politických, náboženských a kulturních aktivit.

Ujgurské nezávislé skupiny

Silná ujgurská opozice vůči čínskému režimu existuje od doby, kdy se Číně podařilo oblast ovládnout.

Ujgurská exilová opozice dnes sídlí především v Turecku, Německu a Spojených státech. Národní kongres Východního Turkestánu se sídlem v Mnichově je federací vytvořenou z většiny tureckých a evropských ujgurských asociací a propaguje použití mírových prostředků k dosažení skutečné autonomie nebo nezávislosti pro oblast Sin-ťiangu, kterou nazývají Východním Turkestánem. Ujgurské organizace ve střední Asii, např. Kazašská regionální ujgurská organizace v Almaty nebo Kyrgyzská ujgurská jednota v Biškeku, mají podobné zaměření.

V samotném Sin-ťiangu neexistuje žádné sjednocené hnutí. I kdyby se totiž jednotlivé skupiny snažily spojit dohromady, porušování základních svobod z čínské strany to neumožňuje. Odhaduje se, že pan-turkická hnutí jako např. Strana Východního Turkestánu (Tengri Tag) a Ujgurská osvobozenecká organizace patří mezi nejvíce strukturované organizace a jsou soustředěny především ve městech Ghuldža, Urumči, Korla a Kuča.

Nejvíce nábožensky orientovaných skupin se nachází v jižní části Sin-ťiangu, zvláště v Kašgaru a Chotanu. Skupiny jako Strana Alláha nebo Islámská ujgurská strana vznikají a zase zanikají, jsou pouze volně propojené a mají malou členskou základnu. Propagují vznik islámského státu v Sin-ťiangu a odmítají čínskou nadvládu. Žádná z těchto skupin však není součástí vše-islámské sítě a neexistuje žádný důkaz o tom, že jsou inspirovány přísnými pravidly islámu, které charakterizují afghánský Taliban.

Ať už patří mezi světské nebo náboženské organizace, jsou tyto skupiny za nezávislost Sin-ťiangu hnutím etno-nacionalistickým. Jedná se tedy o seskupení, která vznikla na základě stejné etnické příslušnosti, nikoliv náboženské víry.

Čínská vláda si stěžuje

Ihned po zářijových útocích na USA obvinila čínská vláda ujgurské skupiny ze spojení s afghánským Talibanem. Již předtím ale dlouho tvrdila, že tyto skupiny jsou podporovány radikálními islámskými organizacemi ze zahraničí. Čína však používala těchto stížností k ospravedlnění brutálního potlačování hromadných náboženských aktivit v Sin-ťiangu a útisku jednotlivých věřících v kampani pro obnovení společenského pořádku. Prohlášení z 10. října 2001 vydané mluvčím čínského ministerstva zahraničí Sun Jü-sim, ve kterém Čína doufá, že úsilí o boj proti teroristickým silám Východního Turkestánu se stane mezinárodním cílem a získá podporu a porozumění, by mělo být nahlíženo v tomto světle.

V islámských ubytovnách v pákistánském Islámábádu bylo možné vidět několik Ujgurů z Číny. Tyto penziony byly původně zřízeny pro poutníky na jejich cestě do Mekky, ale staly se spíše ubytovnami pro studenty náboženských škol. Někteří Ujgurové, kteří původně přijeli do těchto škol studovat, byli později rekrutováni a připojili se k džihádu v Afghánistánu. Někteří Ujgurové byli samozřejmě spatřeni také v řadách talibanských jednotek. Neobjevil se ovšem žádný důkaz o tom, že ujgurské separatistické organizace jsou podporovány vnější islámskou sítí nebo že islám slouží jako motivační síla pro separatistické hnutí v Sin-ťiangu.

Ve stížnostech Pekingu na mezinárodním terorismus v Sin-ťiangu existuje několik trhlin:

- Obvinění, že Taliban poskytoval pomoc ujgurským separatistickým skupinám v Sin-ťiangu jsou nepodložená.
- Krátká čínsko-afghánská hranice na kraji horského průsmyku známá jako wakhanský koridor je kontrolována protitalibanskou Severní aliancí, neexistuje zde tedy žádný kontakt s jednotkami Talibanu.
- Ujgurové jsou etnicky příbuzní Uzbekům a mají tak blíže k etnickým Uzbekům v Afghánistánu než k Paštunům, kteří tvoří dominantní sílu Talibanu.
- Pákistán až příliš usiluje o zachování dobrých vztahů s Čínou, která pro něj představuje důležitou vojenskou a jadernou podporu, než aby ignoroval separatistické ujgurské aktivity na svém území. V minulosti vrátil do Číny několik ujgurských studentů, zavřel ujgurské ubytovny v Islámábádu a v podstatě se zdržel jakéhokoliv zapojení Ujgurů do boje v Kašmíru nebo Afghánistánu.
- Z rozhovorů natočených s Ujgury, kteří sloužili v talibanských jednotkách a byli zadrženi Severní aliancí (Le Monde, 30. září 2001) je patrné, že tito Ujguři se do talibanského džihádu zapojili z vlastní iniciativy. Nic nenasvědčuje tomu, že by měli v plánu založit nějakou mezinárodní síť.

Stížnosti Pekingu na to, že nepokoje v Sin-ťiangu byly vyprovokovány nepřátelskými zahraničními silami a mezinárodními teroristickými a náboženskými extremistickými silami nejsou podložené. Navíc čínské politické kampaně v minulých několika letech vedly k rozsáhlému zatýkání, zavírání mešit, zákrokům proti tradičním náboženským aktivitám a k uvěznění tisíců lidí či jejich odsouzení k smrti po naprosto neregulérních a často hromadných soudních procesech. Sin-ťiang zůstává jedinou provincií v Číně, kde jsou popravy politických vězňů běžnou záležitostí. Podle Amnesty International zde bylo v letech 1997-1999 popraveno přes 200 lidí.

Dopad kampaně Tvrdý úder

Během návštěvy Sin-ťiangu v srpnu 1998 vyzýval prezident Ťiang Ce-min k veřejné válce proti separatistům. Tuto výzvu o rok později podpořil i ministerský předseda Ču Žung-ťi, který uvedl, že je třeba rozdrtit separatisty železnou pěstí. Státní represe proti Ujgurům byly tímto způsobem a s obnovenou intenzitou vedeny každý rok a získaly na nové síle letos v dubnu, kdy byla zahájena národní kampaň proti zločinu, tzv. Tvrdý úder.

Tato kampaň se vyznačuje v Sin-ťiangu, stejně jako v celé Číně hromadnými soudními procesy, nátlakem na soudy, aby vyřídily co možná největší počet případů v co nejkratší době, pořádáním manifestací k odsouzení zločinců atd. V Sin-ťiangu jsou ale terčem této kampaně navíc také separatismus a náboženství. Legal Daily, deník vycházející v Sin-ťiangu, 15. března 2001 oznámil, že klíčovým bodem kampaně Tvrdý úder v této oblasti bude ostrý útok proti separatistickým teroristickým silám.

Podle dostupných informací jsou mnozí z těch, kteří byli v rámci kampaně Tvrdý úder odsouzeni, pouze politickými aktivisty, kteří se neúčastnili násilného boje. Protože Čína nedělá rozdíly mezi politickými a kriminálními činy, je takřka nemožné určit na základě obvinění, zda odsouzený člověk spáchal zločin nebo pouze nenásilnou cestou uplatňoval své právo na svobodu projevu či sdružování. Například 23. dubna 2001, ihned po zahájení této kampaně, oznámily úřady v kašgarské prefektuře zatčení 25 politických aktivistů za údajnou snahu založit Republiku Východní Turkestán. Ačkoliv neuvedly žádný konkrétní zločin spáchaný touto skupinou, obvinění byla různá od ohrožení státní bezpečnosti až po nezákonné založení organizace. Dalším případem bylo odsouzení tří Ujgurů za účast na rušení veřejného pořádku dne 9. srpna 1999 jednalo se o demonstraci před místní budovou Komunistické strany Číny protestující proti uvěznění imáma (muslimského náboženského vůdce.)

Porušování náboženských svobod

Podle výpovědí svědků v Sin-ťiangu v posledních letech značně vzrostlo porušování náboženské svobody. Pouze oficiálně schválené mešity, imámové a islámské školy mohou vykonávat činnost a dokonce i ty jsou přísně kontrolovány. Vyhláška schválená v roce 1998 výborem komunistické strany v Sin-ťiangu a vládou této autonomní oblasti nařizuje místním úřadům, aby zřídily kádrový politický materiál, který by zajistil, že každý imám splňuje politické požadavky. Podle článku v Xinjiang Daily z 18. října 1998 nařízení také uvádí, že náboženští vůdci musejí stát pevně na straně vlády a jednoznačně vyjadřovat její názory. Povolení imámů k činnosti se musí každý rok obnovovat, přičemž velmi důležitá je účast na kurzech vlasteneckého vzdělávání.

Imámové, kteří se protiví úřadům, mohou být okamžitě potrestáni. Podle vládou vydané urumčské ročenky za rok 2000 byl bývalý imám mešity Šajbake v Urumči Jusajdžin Wubulibej v dubnu 1999 vyšetřován policií za to, že kázal proti náboženské politice Strany a vznítil rozpory mezi vlasteneckými duchovními.

Úřady také zakázaly náboženské obřady jednotlivců ve všech státem kontrolovaných institucích: studenti ve státních školách a na univerzitách se podle vyhlášky nesmějí modlit, dodržovat půst během ramadánu nebo vůbec dávat najevo jakékoliv pobožné chování. Pouhé vlastnictví Koránu může vést k potrestání.

Omezování svobody projevu a svobody sdružování

Stejně jako v ostatních částech Číny svoboda sdružování se v Sin-ťiangu řídí podle zákona o neziskových organizacích, který zajišťuje povinnou registraci a neustálou vládní kontrolu vzniklých asociací. Mnohé registrované spolky v Sin-ťiangu však byly nedávno zrušeny. Podlé ročenky počet těchto spolků v Urumči poklesl z 250 v roce 1996 na 119 v roce 1999.

Osman Jimit, obchodník z Kuči, byl zatčen v dubnu 2001 poté, co založil fond na pomoc chudým rodinám. Protože jeho organizace nebyla zaregistrována, byl Jimit odsouzen na sedm let za činnost ohrožující společenský pořádek a za účast na separatistických aktivitách.

Tradiční shromáždění, tzv. mešrep, kde se setkávají mladí Ujgurové a diskutují o záležitostech týkajících se jejich komunity, byly v roce 1994 formálně zakázány, označeny za ilegální organizace a obviněny z šíření reakčních názorů a separatistických myšlenek.

Noviny a časopisy jsou také terčem vládních kampaní. V lednu 2001 vyzýval úřad pro vysílání v Sin-ťiangu příslušníky strany a úřadů na všech úrovních a pracovníky kulturních a publikačních oddělení, aby přísněji kontrolovali publikace vydávané v Sin-ťiangu a aby zamezili tisku a prodeji ilegálních publikací. Údaje, které jsou k dispozici za rok 1999, uvádějí, že následkem podobné kampaně úřady zakázaly a či pozastavily tisk asi čtyřiceti ilegálních a nevyhovujících publikací.

Diskriminace

Podle nezávislých informací existuje mezi Ujgury zásadní odpor vůči neustálému přílivu čínských přistěhovalců a vůči jejich dominantnímu ekonomickému a politickému postavení. Přestože vyšší vládní posty zastávají většinou Ujgurové, skutečná administrativní a politická síla je v rukou paralelní organizační hierarchie komunistické strany, jejíž vedoucí představitelé na všech místech jsou převážně Číňané. Diskriminace Ujgurů a jiných muslimských skupin se týká především vzdělávacího systému. Děti pocházející z etnických menšin sice navštěvují své vlastní školy a univerzity, ale vyučovacím jazykem je čínština. Ve studentských ubytovnách byly navíc zavedeny noční hlídky, které mají dávat pozor na to, zda se neprovozují žádné motlitby nebo jiné náboženské obřady. Diskriminace se projevuje i ve správním a obchodním sektoru, kde odlišné náboženské, jazykové i třeba stravovací návyky muslimů slouží jako záminka pro nepřijetí muslimů na zodpovědná pracovní místa, protože zaměstnavatelé nejsou adekvátně vybaveni, aby vyšli vstříc jejich požadavkům.

Závěr

Skutečný bezpečnostní problém, který v Sin-ťiangu existuje, je zmanipulován čínskými představiteli podle jejich politických cílů. V případě, že se jedná o jejich zájmy např. když chtějí přilákat zahraniční investory na stavbu multimilionového ropovodu vedoucího ze Sin-ťiangu do Šanghaje, pak tvrdí, že do separatistického hnutí se zapojilo pouze nepatrné množství lidí a že situace je stabilní. Předseda Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang například 2. září 2001 řekl hongkongskému listu Ta Kung Pao, že Sin-ťiang v žádném případě není místem, kde jsou násilné a teroristické akce na denním pořádku.

Na druhé straně, když je zapotřebí získat mezinárodní podporu pro opatření vůči ujgurskému hnutí odporu (včetně nenásilného) proti čínské vládě, Čína vynáší na povrch přízrak v podobě islámského terorismu.

Podle platných mezinárodních zákonů má Čína plnou zodpovědnost za dodržování základních práv ujgurských obyvatel, navíc nyní také proto, že je již signatářem Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech. Mezinárodní společenství by nemělo Čínu zprostit smluvních povinností jen proto, že podpořila koalici proti terorismu vedenou Spojenými státy.

Human Rights Watch
říjen 2001

Zpráva prošla krácením a redakční úpravou, celou zprávu v angličtině najdete na stránkách Human Rights Watch .

Foto: Ondřej Klimeš

Vaše reakce na tento článek:

"
Warning: mysql_num_rows(): supplied argument is not a valid MySQL result resource in /www/sites/3/site8083/public_html/dis.php on line 8
...přidejte Vaši reakci...

Další články v tématu: