[Téma]

Zločiny kolonie Dignidad

Legenda o charitě a mučení

30.07.2002

Před 36 lety vycestovala skupina lidí z německého Siegburgu do jižního Chile, osídlila půdu a přinesla do oblasti blahobyt. Tak vypráví legenda o kolonii Dignidad. Proti stejné kolonii však stojí skandály o zneužívání dětí, mučení a absolutní nesvobodě obyvatel.

Historie kolonie Dignidad začíná v roce 1961. V tomto roce začala skupina německých přistěhovalců obhospodařovat půdu u městečka Parral na jihu Chile, zhruba 400 km jižně od Santiaga. Na území dobrodinců byla postavena škola a nemocnice, ve které byli dvakrát týdně bezplatně ošetřováni pacienti z okolí. Němečtí usedlíci přinesli zemi hospodářský růst a díky nim se zlepšila v oblasti i infrastruktura: v prvních letech svého působení vystavěla kolonie Dignidad 160 kilometrů silnic a zemědělská výroba se vyrovnala výrobě menšího potravinářského koncernu. Například pekárna v kolonii zhotovila denně 1000 chlebů. Také restaurace v sousedním městě Bulnes nazvaná Casino Familiar se stala vlastnictvím kolonie.

Práce je služba Boží, praví jedna ze základních tezí kazatele Paula Schäfera, který založil Sociedad Benefactora y Educacional Dignidad (Společnost pro blahobyt a výchovu Důstojnost). Aby byla tato základní věta naplněna, nedostávají členové kolonie za svou práci odměnu, ale vše, co vydělají, plyne do kasy několika mála lidí na vrcholu společenství.

Počátky

Paul Schäfer působil v padesátých letech v několika německých městech jako kazatel, poté se přestěhoval do Siegburgu. V Hammburgu a Gronau opustili Schäferovi následníci své evangelické obce a následovali ho do Siegburgu. Schäfer a jeho přátelé tam v roce 1956 koupili dům, který sloužil jako domov pro mládež. Společně pak založili sdružení Private Sociale Mission, které sloužilo do devadesátých let jako německý pilíř kolonie Dignidad.

V roce 1961 vydal bonnský státní zastupitel proti Schäferovi zatykač s obviněním ze sexuálního zneužívání dětí. Schäfer proto tajně uprchl do Chile, následován více než 200 členy Private Sociale Mission. Skupina prodala pozemek v Německu a koupila půdu na jihu Chile.

Historie kolonie Dignidad tedy začíná zatykačem na Paula Schäfera. A mohla by tím také končit, protože brzy zahájily vyšetřování vůdce kolonie také chilské úřady. Důvod: zneužívání dětí. Staré řízení proti Schäferovi kvůli stejným deliktům se v Německu promlčelo. V roce 1970 byl zatykač obnoven, v roce 1974 však byla akta 14 JS 173/61 uzavřena.

Kolonie velkého bratra

V roce 1966 si kolonie Dignidad poprvé vysloužila negativní titulky v novinách i mimo vlastní region. Wolfgang Müller, který se dnes jmenuje Kneese, z kolonie utekl a informoval o hrůzostrašném stavu tohoto vzoru dobra. Nesvoboda, sexuální zneužívání, bití O jedenáct let později vyvolává další skandál brožura Amnesty International, v níž je kolonie Dignidad označena za jedno z míst, kde byli za Pinochetovy diktatury mučeni levicoví aktivisté.

Ani podezření z mučení ale nevedlo k uzavření osady. Příznivci kolonie v Německu totiž byly často vysoce postavené osoby. Většina politiků strany CSU patřila tehdy k přátelům kolonie, stejně jako siegburgský poslanec Spolkového sněmu Adolf Herkenrath a reportér ZDF Gerhard Löwenthal. Gerhard Mertins, působící ve zbrojařském průmyslu a obchodu, obhajoval kolonii zvlášť odhodlaně. Mertins, stejně jako bývalý německý velvyslanec v Chile Erich Strätling, patřil v Německu mezi 120 zakládajících členů kruhu přátel kolonie. Všichni tito lidé kolonii navštívili a jak uvedli, neobjevili přitom žádné vězeňské cely. Proto považovali spisy Amnesty International za pomlouvačnou kampaň. Tehdejší šéf AI Helmut Frenz byl označen za muže, který v zákulisí tahá za nitky, a pravicový Deutschland-Magazin jej tituloval přízviskem falešný biskup. Gerhard Mertins dokonce navštívil Frenze jednoho dne v jeho kanceláři v Bonnu a vyhrožoval mu, aby myslel na to, co by se mu mohlo stát, pokud kampaň proti kolonii Dignidad nezastaví.

Po útěku manželů Packmorových a Baarových z Chile (oba páry patřily k vedení kolonie) se ale veřejné mínění změnilo. Na německém velvyslanectví v Santiagu a později i před bonnským státním zástupcem a německým Spolkovým sněmem vylíčili tito uprchlíci poměry v kolonii. Hugo Baar uvedl, že mnoho členů kolonie, mezi nimi i jeho dcera Dorothea, bylo zneužito samotným Paulem Schäferem, nebo jim byly v nemocnici naordinovány léky a elektrické šoky, pokud neodpovídali představě pana Schäfera. Lotte Packmorová potvrdila obvinění ze zneužívání. Chlapci ve věku 3 až 16 let byli svěřeni do péče samotného Schäfera. Jeden z nich u Schäfera musel vždy přespávat. Členové společenství nic z toho netušili, protože součástí Schäferovy ideologie bylo rozdělení rodin. Všichni obyvatelé kolonie se navíc museli Schäferovi zpovídat tak, aby věděl o každém jejich úmyslu a mohl trestat odpadlíky. Přísný dozor a geografická poloha takové izolaci lidí nahrávaly.

Zatímco v 70. letech se Paul Schäfer prohlašoval za muže, který má poselství ve svých rukou, byl na něj nyní v Německu vydán zatykač, mj. kvůli omezování svobody a ublížení na těle. Časy hromadného prodlužování platnosti pasů na německém velvyslanectví v Santiagu byly pryč, stejně tak i paušální převádění příjmů na účet Private Sociale Mission. V roce 1985 napsal po návštěvě kolonie jeden zástupce ambasády zprávu, ve které se mimo jiné píše, že kolonie připomíná pracovní tábor. O vystoupení tamního pěveckého sboru se v ní praví: Členové sboru působí dojmem strnulých zpívajících robotů. Z prázdného výrazu jejich tváří a zřejmého smutku se dá usoudit, že jejich písně nebyly nacvičeny při obvyklých zkouškách, ale jako by byly vymláceny hlasitým práskáním biče. ... Tak nějak to muselo kdysi vypadat v Terezíně.

Po demokratizaci Chile se dostala kolonie pod tlak. Společnost Sociedad Benefactora byla vládou rozpuštěna, majetek byl však včas převeden na nástupnickou organizaci s názvem Villa Baviera. Roku 1996 obvinili Paula Schäfera ze zneužívání dětí i chilští rodiče. Na konci července 1997 se podařilo z kolonie utéct 24letému Tobiasovi Müllerovi a Zalu Lunovi z Chile, Oba potvrdili zneužívání a uvedli, že se Paul Schäfer stále ještě zdržuje v osadě. Od té doby policie osadu několikrát prohledala, Paula Schäfera se však dodnes nepodařilo zadržet.

O kolonii Dignidad se toho vypráví mnohem víc: na jejích pozemcích se prý mají ukrývat staří nacisté, v německé režii se tu údajně obchoduje se zbraněmi, v nemocnici se prý provádějí lékařské pokusy. Nic z toho se zatím nepodařilo prokázat. Přesto je kolonie Dignidad opředena tajemstvími, která snad vyjdou najevo, až bude jednoho dne zrušena.

Erwin Claus

Vaše reakce na tento článek:

"
Warning: mysql_num_rows(): supplied argument is not a valid MySQL result resource in /www/sites/3/site8083/public_html/dis.php on line 8
...přidejte Vaši reakci...

Další články v tématu: