[Téma]

Vietnam v oslabení


Každá pagoda se může stát vězením (rozhovor)

04.06.2003


Již téměř třicet let žije Vo Van Ai ve Francii a informuje svět o porušování lidských práv ve Vietnamu. V Evropě jsem na několika konferencích hovořil o demokracii a postoji k válce. V roce 1975, když komunisté získali vládu nad celým Vietnamem, jsem se chtěl do země vrátit, ale nedostal jsem vstupní vízum zpátky. Tehdy jsem pochopil, že válka s Američany skončila, ale jiná válka pokračuje, řekl pětašedesátiletý Vo Van Ai, když v Praze převzal cenu Homo Homini. Ta byla společností Člověk v tísni udělena třem obhájcům náboženských demokratických svobod ve Vietnamu, buddhistickým mnichům Thich Quang Doovi a Tchich Huyen Quangovi a katolickému knězi Nguyen Van Lymu.

Jste v kontaktu s disidenty uvnitř Vietnamu?
Ano, jsem v kontaktu se sítí aktivistů a buddhistických mnichů, kteří usilují o demokratizaci, už od roku 1975. Dnes je to spojení trochu jednodušší, protože si můžeme telefonovat. Když někoho zatknou, můžeme tak okamžitě vydat tiskovou zprávu a informovat o tom média na Západě. To je pro Vietnamce velice důležité stejně jako to, že BBC a další stanice vysílají ve vietnamštině. Lidé ve Vietnamu rádio hodně poslouchají. Uslyší i to, kdo získal cenu Homo Homini, a bude to pro ně velké povzbuzení.

Změnil se podle vašich informací vztah vietnamské vlády k lidským právům za těch třicet let?
Represe jsou pořád přítomné, jen se poněkud liší metody, protože vietnamská vláda potřebuje udržovat ekonomické vztahy se Západem. Po roce 1975 například komunisté uvěznili milion lidí z jižního Vietnamu a poslali je do převýchovných táborů. I před pěti lety by vás zatkli, odsoudili a poslali na převýchovu. Teď vás ale nepostaví před soud, protože by o tom psala zahraniční média. Existuje proto nové nařízení, podle něhož může každý policista na kohokoli uvalit domácí vězení. A to dělají hodně často. Například Thich Quang Do a Tchich Huyen Quang, kteří získali cenu Homo Homini, žijí v pagodě. Takže když se vietnamské vlády zeptáte, proč byli zatčeni, odpověď bude znít: Ale vždyť žijí v pagodě, na svobodě. Jenže skutečnost je taková, že Thich Quang Do žije ve velice malé místnosti a před ní stojí dva policisté. Je zamčený a nesmí vyjít ven. Každý dům, každá pagoda se tak může stát vězením.

Přesto ve Vietnamu sem tam dochází k veřejným protestům a demonstracím
V roce 1993 vyšlo do ulic čtyřicet tisíc buddhistů, kteří manifestovali za lidská práva a za svobodu vyznání, před třemi lety zase tisíce rolníků přišly do Hanoje před Národní shromáždění a požadovaly navrácení půdy, kterou jim komunisté zabrali. Ale je to velmi těžké, vládne tam strach. Vietnamská vláda má rozsáhlý aparát policistů, kteří mají na starosti vždy několik ulic - žijí tam, znají každou rodinu, ví, kolik má kdo dětí a co dělá. A každého okamžitě udají, pokud se o něco pokusí.

Jak bude tedy vypadat další cesta Vietnamu k demokracii? Musíme proto my a tím myslím organizace, jako je náš Vietnamský výbor za lidská práva, nebo jako je Člověk v tísni vytvořit novou strategii. Nemůžeme jen dál podepisovat petice a informovat svět o nespravedlnosti, musíme demokracii aktivně prosazovat. Stále se mluví o ekonomické globalizaci, musíme ale především hovořit o globalizaci demokracie.

A na Západě také nesmíme zapomenout na to, že jsme ti lidé, kteří mají větší štěstí. Když se máme dobře, stane se někdy, že přestaneme myslet na lidi, kteří žijí v chudobě a represi.

Marie Peřinová

TiskPoslat

Vaše reakce na tento článek:



Další články v tématu:

sipka Denisa Augustínová a Martin Bandžák: Děti vietnamských ulic
sipka André Vltchek: Zdraví za dolary
sipka Marie Peřinová: Každá pagoda se může stát vězením (rozhovor)
sipka Vo Van Ai: Druhá vietnamská válka


sipka Archiv témat