[Téma]

Afghánské ženy

Podnikatelky to nemají v Afghánistánu lehké

21.08.2003

Třicetiletá podnikatelka Nargess – matka dvou synů a zároveň vdoda – je šťastná, když se jí podaří prodat dva koberce za týden. Ještě štastnější ale je, když se jí je podaří prodat bez toho, že by ji obtěžovala policie a kolemjdoucí na ni pokřikovali „děvko“.

Nargess vede svůj „podnik“ ilegálně na jedné z rušných křižovatek v centru Kábulu, protože si nemůže dovolit pronajmout obchod a dělí se o zisk s třemi dalšími ženami. Vzhledem k tomu, že prodají v průměru šest, v továrně tkaných, koberců za měsíc, mohou si blahopřát, když si každá z nich přijde měsíčně na 1500 afghání (asi 30 dolarů).

Nargess a její obchodní partnerky mají efektivní prodejní strategii. Zatímco jedna nabízí koberce kolemjdoucím, ostatní dvě hrají spokojené zákaznice a vychvalují společné zboží do nebes. Ačkoli jejich podnikání zrovna nezkvétá, všechny tři ženy jakž takž uživí.

Všechny tři potvrzují, že jsou pravidelně obtěžováni policisty, kteří si často řeknou o úplatek. Od ortodoxních Kábulanů pro změnu slýchají, že jsou fahisha případně kanachanai, podle toho zda-li pobouřený spoluobčan mluví darí nebo paštsky. Oba tím ostatně myslí to samé - „děvky“.

Prorazit ve světě byznysu se po pádu Talibanu snaží stále více Afghánek. Ne všechny se přitom setkávají s takovým odsouzením okolí jako Nargassar a její společnice. Giti, která vede na jihu Kábulu kosmetický salón si nestěžuje - denně vydělá zhruba deset dolarů. „Když tu byli talibani, provozovala jsem salón doma. Dneska mám normální obchod a nikdo mi nevyhrožuje,“ říká Giti.

Před pouhými deseti lety za vlády prezidenta Nadžíbulláha působilo v afghánských firmách, zabývajících se mezinárodním obchodem, více jak tři sta žen. Dlouholetá občanská válka a následující fundamentalistický režim však přinutili ženy, aby se skryly doma, případně aby opustily zemi, což také většina z nich, především ty úspěšně a vzdělané, udělala

Celá řada nevládních organizací se dnes snaží škody, které ve společnském postavení žen napáchala válka a Taliban, změnit. Ve svých projektech se zaměřují zejména na revitalizaci „ženských „ odvětví ekonomiky, zejména různých druhů dílen a malých výroben, od textilních a tkalcovských až po šperkařské.

V červnu dokonce vznikla Asociace afghánských podnikatelek, kterou společně založili Fond žen OSN (UNIFEM) a afghánská ministerstva obchodu a ženských záležitostí. Podle její ředitelky Parwin Paydar je cílem asociace poskytnout afghánským ženám základní „podnikatelské“ dovednosti jako je marketing a účetnictví a naučit je například i to, jak si sjednat úvěr. „V neposlední řadě chceme začínající podnikatelky podporovat při hledání místa na trhu,“ uvedla Paydar.

V konzervativní společnosti, která se snaží ženy držet za zdmi domů, ukryté pod burkou, je to jistě skromný start. Paydar však sní o tom, že jednoho dne se ženy v Afghánistánu opět dostanou do vedené mezinárodních exportních společností a budou vyvážet zboží do celého světa. Zároveň však přiznává, že to pravděpodobně bude trvat několik desetiletí, než se její sen splní.

Překážky, které brání uplatnění žen v obchodě, jsou jak kulturní tak ekonomické. Podle Paydar se většina Afghánek bojí jít do přímého střetu s afghánskými tradicemi a zvyky.“

Belqis, která měla za Nadžíbulláha kosmetický salón, se už bojí otevírat ho znovu. „Je tady spousta lidí, kteří jsou připraveni zabránit vám v podnikání, protože jste žena. Jsou odhodláni vyvolat i násilnosti. Nedivte se, že jsou ženy vyděšené,“ řekla.

Laila má sice odvahu sedat každý den s dekorativními čajovými talířky před hlavní kábulskou mešitou Pul-e-khishti, ale říká, že jí kolemjdoucí její primitivní stánek již několikrát rozkopali.

Setkal jsem se s mnoha ženami, které chtějí pracovat v obchodních firmách, ale narážejí prý na strach šéfů těchto firem, kteří se bojí, že by je okolí odsoudilo za to, že zaměstnali ženu. Mnoho z těchto žen se bojí dokonce usednout na ulici do taxíku, nemají-li doprovod - osamocená Afghánka je na ulici automaticky považována za prostitutku.

Většina afghánských žen tak pracuje na ministerstvech a státních úřadech, což se pochopitelně týká pouze velkých měst. Nicméně i na ulicích Kábulu nebo Mazáre Šarífu jen těžko potkáte samotnou ženu bez doprovodu, některého z rodinných příslušníků.

Někteří islámští duchovní zastávají v souvislosti s působením žen v obchodě relativně liberální postoje, zdůrazňují ovšem, že islám přesně stanoví, co může a nemůže žena-podnikatelka dělat.

Podle Mawlavi Abdulwahaba - představeného mešity Hazrat Omar Faruq islám uplatnění žen v obchodě nijak nebrání. Podnikatelky by však rozhodně neměly podnikat schůzky nebo pracovní cesty se svými mužskými kolegy či partnery. „Podle tradice může být žena doprovázena pouze mužským příbuzným,“ řekl immám.

Odmyslíme-li si kulturní bariéry, druhou největší překážkou, která brání ženám v Afghánistánu v podnikání je nedostatek vhodných prostor. Podle afghánského ministra obchodu Sayeda Mustafaha Kazimiho jeho úřad registruje více jak dvě tisícovky žádostí o registraci firem – z nichž 54 podaly ženy. Většině se však zatím nedostávají prostory, ve kterých by mohly svůj byznys rozjet.

Sayid Marof Seadat

Vaše reakce na tento článek:

"
Warning: mysql_num_rows(): supplied argument is not a valid MySQL result resource in /www/sites/3/site8083/public_html/dis.php on line 8
...přidejte Vaši reakci...

Další články v tématu: