[Asie]


Agent Orange tu zůstal

23.09.2003


Diem Trong Thanh si pamatuje, kdy poprvé spatřil nad sebou bílý opar. Byl devatenáctiletým vojákem: sledoval, jak se z kroužících amerických letadel na zem snáší neznámý prášek. „Měli jsme hlad, voněl krásně jako zralá guava. Běhali jsme po základně a chytali prášek do úst.“ Odehrálo se to před více než třemi desetiletími ve vietnamské provincii Quang Tri vzdálené šest set kilometrů od Hanoje. Prach se z letadel snášel snad každý den více než rok. Brzy začalo opadávat listí ze stromů, lesy usychaly. Thanh dnes žije společně s rodinou ve vesnici Bac Ninh pár desítek kilometrů od hlavního města. Po válce se mu narodili čtyři synové, všichni ale s deformovanými končetinami. Během příštího roku či dvou by společné vietnamsko-americké úsilí mělo uzavřít dlouholeté vědecké a politické spory, jestli lze poruchy Thanhových dětí označit za následek amerického postřiku.

50 milionů litrů

Thanh sedí v ošuntělé místnosti, horký vzduch osvěžuje leda závan z vrzajícího ventilátoru s červenou hvězdou ve středu. Na stěně visí snímky rodičů a vojenské vyznamenání. Veterán vzpomíná na stromy a smutně se dívá na syny ve věku 14, 16, 18 a 21 let. Thinh, Thang, Ngoc a Nguyen patří mezi tisíce podobně postižených dětí, které se po válce s USA narodily. Často trpí také mentální retardací nebo mají zvýšený počet prstů, rozštěp patra či zvodnatělý mozek.

„Dlouhá léta doktoři tvrdili, že si za potíže našich dětí můžeme se ženou sami, jsou to prý vrozené vady. Až v roce 1990 nám z Hanoje poslali dopis, že jsme oběťmi agentu orange, chemikálie, kterou mě poprášili tenkrát v Quang Tri,“ říká Thanh. „Jsem smutný, že rodina trpí kvůli mně, ze mě se to přeneslo na děti,“ dodává. Herbicid, obsahující dioxin – jednu z nejjedovatějších látek, které člověk kdy objevil –, svou přezdívku získal podle oranžových proužků na sudech, v nichž jej Američané skladovali. Destrukce lesů měla odhalit bojovníky komunistického Vietcongu, kteří se v houštinách ukrývali. Spojené státy dnes přiznávají, že v letech 1962 až 1971 rozprášily nad Vietnamem více než 50 milionů litrů agentu orange. Chemikálii přestali Američané nasazovat čtyři roky před skončením války, neboť se při pokusech s laboratorními zvířaty zjistilo, že způsobuje rakovinu.

Kolik deformovaných osob přišlo na svět a jestli lze vinu ve všech případech svalovat na USA, nelze ale říct, protože Vietnam nikdy pacienty nevyšetřil způsobem, který by zahraniční experti považovali za důvěryhodný – Hanoj spíše celou věc zneužívala k propagandistickým účelům. Mrzáky ukazuje novinářům a humanitárním pracovníkům v naději, že získá světové sympatie a finanční pomoc, aniž by se sama snažila postiženým nějak pomoci a otevřít jim životní šance. Umožnila vznik mírových vesnic (peace village), kde se oběti dočkávají péče – a kam za nimi chodí zvědavci z ciziny. Hanoj přitom tvrdí, že je agent orange příčinou více než 150 tisíc případů porodních defektů a jednoho milionu případů dalších chorob jako rakoviny, poruch imunity či poškození mozku. Ale komunistický režim až donedávna nepovoloval přístup zahraničních vědců k výzkumu.

Společný postup vědců

Potvrdit, že byla deformace dětí způsobena dioxiny, podle Američanů vyžaduje rozbor krve rodičů i jejich potomků, který stojí v každém jednotlivém případě asi tisíc dolarů. Je prý nepravděpodobné, že by Vietnam byl ochotný do věci investovat tolik peněz. A nakonec tam údajně ani neexistuje laboratoř, která by takové hematologické analýzy dokázala provádět. Až do loňského roku panovala mezi Washingtonem a Hanojí shoda snad jen v tom, že v některých lokalitách lze stále prokazatelně vysledovat nebezpečně vysoké koncentrace dioxinu. Naposledy o tom informovala letos v srpnu zpráva amerických vědců, zveřejněná v měsíčníku Journal of Occupation and Environmental Medicine. Míra dioxinů, zjištěných v kachnách, slepicích, rybách a žábách žijících poblíž bývalé americké základny Bien Hoa nedaleko Hanoje, jejíž okolí bylo podrobeno důkladnému postřiku, se pořád dost podobá úrovni zjištěné už ke konci války.

Cizí vědci nyní mohou ve Vietnamu pracovat, protože loni v březnu nastal ve vztazích průlom. V Hanoji se tehdy vůbec poprvé sešly delegace obou zemí k jednáním o agentu orange. Dohodly se na společném průzkumu vlivu postřiku na zdraví Vietnamců, zejména na zdraví těch, kteří se narodili po skončení bojů. Bádání potrvá dva roky. O předběžných výsledcích zatím není nic známo.

Clintonův závazek

V tmavém pokoji v Bac Ninh je jen pár kusů skromného nábytku, prostor zdobí umělé květiny. Všichni bratři trpí svalovou dystrofií, starší jsou na tom hůře než mladší, už nemůžou chodit. „Každý z nás byl zdravý, když se narodil. Moje problémy začaly, když mi bylo sedm. Jsem pořád slabší. Ale chtěl bych se vyučit elektrikářem,“ vypráví Thinh, který se ještě dokáže pohybovat po svých. Oba nejstarší jsou už schopni se jen těžce přeplazit po místnosti. „Manžel je na tom den ode dne také hůř. Je slabý a křiví se mu záda,“ stěžuje si Thanhova žena.

Daleko od Bac Nihn žijí američtí veteráni postižení agentem orange. Trpí různými zdravotními potížemi – často podobnými těm, které trápí Thanha –, není však známo, že by jejich děti přišly na svět s deformacemi. Dostávají od vlády kompenzaci ve výši tisíc dolarů měsíčně, jak uvádí stránky Nadace pro americké veterány. Ředitel vietnamského Červeného kříže Nguyen Trong Nhan tvrdí, že skupina poškozených bývalých vojáků, kteří nechtějí čekat na několikaleté testování, připravuje kroky na zahájení procesu proti americké vládě. „Máme více než milion obětí, proto očekáváme miliony dolarů,“ říká. K pomoci, nikoli však ke kompenzacím, se zavázal i bývalý prezident USA Bill Clinton, když v roce 2000 navštívil jednu z mírových vesnic.

Denisa Augustínová

Autorka pracuje ve slovenské neziskové organizaci Magna.

Článek byl uveřejněn 15. září 2003 v týdeníku Respekt.

TiskPoslat

Vaše reakce na tento článek:




sipka Archiv článků