[Téma]

Ázerbajdžán: stabilita ve stínu pendreků

Jak se dělají volby

24.10.2003

Když nás představitelé OBSE při úvodním setkání seznamovali s pravidly pozorování volebního procesu, s našimi právy a pravomocemi, s ázerbájdžánským volebním zákonem a celou řadou možných případů jeho porušování a falšování volebních výsledků, měl jsem dojem, že těch informací, které bych měl udržet v hlavě, je příliš mnoho. Zdálo se mi, že vyplňování složitého dotazníku, který každý pozorovatel OBSE obdržel, zaujme veškerou mou pozornost. První hodina strávená s volební komisí mě však přesvědčila o tom, že mé obavy byly plané.

Jde to podle plánu

Byl jsem přidělen do krajské volební komise číslo 100 ve vesničce Kür na severozápadě Ázerbajdžánu. Sem se měly scházet protokoly s výsledky z celkem 42 volebních místností ve dvou okresech. Neměl jsem tedy dohlížet na samotné hlasování, ale pouze na sčítání hlasů. Lépe řečeno tedy na sčítání již sečtených hlasů a následné odesílání výsledků Ústřední volební komisi (ÚVK).

Na místě mě přivítali členové komise za opoziční strany (v každé komisi musely být podle zákona zastoupeny vedle vládní strany YAP i strany opoziční). Sídlo komise sestávalo ze čtyř místností. V té největší s nejdelším stolem, čtyřmi telefony a mnoha židlemi, měl své stanoviště předseda komise – statný padesátník, na pohled šikovný krajský aparátník s mohutným a nekompromisním hlasem. Předseda neustále telefonoval, a jak nám naznačoval jeho úslužný „zapisovatel“, na přivítání pozorovatele OBSE „teď neměl čas“. Nejmenší místnost s několika židlemi je vydělena pro (opoziční) členy komise. Tady se za zavřenými dveřmi dozvídám, jak to při volbách chodí.

Hlavní machinace se dějí již ve volebních místnostech. „Nutí lidi nutí jít k volbám a hlasovat pro Ilhama Alijeva. V jednom okrsku objížděl předseda volební komise s autobusem vesnice a svážel lidi k urně. Ve volební místnosti jim pak řeknou, že se všechno natáčí a snadno se pozná, jak kdo hlasoval. Lidi mají strach volit jinak. Do protokolů se zapisují cifry podle nařízení - 90% účast, 80% pro Alijeva, žádný neplatný hlas. Opoziční členové komise většinou volební protokol nepodepíší, ale jejich podpisy se zfalšují,“ vykládají mi postupně komisaři. Je jich pět, což v devítičlenné komisi znamená většinu. Má představa, že tedy mohou „vládní“ část komise přehlasovat, je však naivní. „Tady se o ničem nehlasuje,“ odpovídají.

První z bodů dotazníku je tedy jasný. Na otázku, zda protokoly, které přicházejí z okrsků, jsou podepsány alespoň dvoutřetinovou většinou členů komise (což znamená, že minimálně jeden podpis je „opoziční“), bude odpověď Ano.

Protokoly musí být vyplněny správně

Hodinu před půlnocí přivážejí první protokoly. Předsedova místnost se zaplňuje, několik lidí u stolu cosi horečně vyplňuje. Protokoly byly „špatně vyplněné“, tak je musí přepsat. Předseda mě vyhání, že se tu nemůžu plést. Mezitím přijíždějí další a další lidé, předseda jim udílí instrukce: „Takhle vyplnit, tohle číslo sem a takové sem,“ rozdává prázdné formuláře a přepisuje se a přepisuje. Dívám se na to všechno oknem zvenčí, obcházím budovu, v patách mi jde další „vládní“ komisař – podle vzhledu chlápek na černou práci, který vše sleduje ostražitým pohledem kágébáka. Když nahlížím do místnosti, kde se cifry přepisují do počítače, ozve se mi za zády uklidňující a zároveň poněkud direktivní hlas: „Všechno je v pořádku.“ Jak by ne! Na další otázku z dotazníku, zda se údaje zapsané do počítače shodují s údaji v přinesených protokolech, bude odpověď Ano.

Kolem třetí hodiny v noci jsou „zpracovány“ výsledky z celého jednoho okresu (29 volebních místností). Předseda v dobré náladě, že se daří plnit plán, nám rozlévá vodku. Chlápek na černou práci sedí vedle mě, nepije a dává pozor – kdykoli pozvedne předseda sklínku, strčí do mne, abych si nezapomněl přiťuknout. „Přišly předběžné výsledky z ústředí,“ sděluje mi předseda, „Ilham má 80%“. Hm, slušný úspěch. „Tipuju, že to nakonec bude tak 90%,“ dodává jakoby zamyšleně.

Zatím přináší programátor předsedovi listinu s výsledky za spočtený okres. „Přepočítejte to znovu,“ zní pokyn, „musíte to počítat na procenta“. Chlapík se za chvíli vrací, teď už jsou výsledky spočtené správně, teď odpovídají předběžným výsledkům ÚVK a můžou se přepsat načisto do podrobné výsledkové tabulky. Jeden komisař diktuje druhému a ten přepisuje cifry. Chvíli je pozoruji, trochu mě rozhodí otázka „Jaký je váš dojem z voleb?“, cosi zablekotám a radši se vzdaluji. Na co se ptá dotazník? Zda mi bylo umožněno sledovat zpracování výsledků a jejich vepisování do tabulky. Odpověď bude Ano.

Nechceš falšovat? Půjdeš sedět!

Začínají vozit protokoly z druhého, vzdálenějšího okresu. Už vím, co bude následovat, tak se můžu jít na chvíli prospat s vědomím, že o nic nepřijdu.

V devět hodin ráno je v budově pusto. Za hodinu končí práce komise, má být odhlasován závěrečný protokol. Po komisařích ani stopy. Jediný, koho potkávám, je člen opoziční strany Musavat. Mává na mě z žigulíku. V noci si pro něj přišla policie. Jedné z okrskových komisí se totiž ztratil volební protokol a vinu svedli na našeho opozičního komisaře. Proč je za ztrátu volebního protokolu kdesi v horách zodpovědný právě on a ne předseda tamější komise, na to se ani neptám. Na policii mu prý vytkli, že nechtěl pomáhat přepisovat protokoly, a zadrželi ho na 48 hodin, aby se polepšil. Zve mě na snídani, za hodinu si po něj zase přijedou.

V deset hodin končí volební den na krajských komisích. Budova komise je nadále prázdná, žádné hlasování se nekoná, výsledný protokol není. Nač se taky zdržovat formalitami. Předseda zaslouženě odpočívá po náročné noci, plán byl splněn.

Adam Havlín

Vaše reakce na tento článek:

"
Warning: mysql_num_rows(): supplied argument is not a valid MySQL result resource in /www/sites/3/site8083/public_html/dis.php on line 8
...přidejte Vaši reakci...

Další články v tématu: