Praha versus Havana
Jan Rybář
Konečná stanice: Prunéřov
Mirka Šebestová
Od Člověka v tísni získalo finanční pomoc více než sto zaplavených rodin
Jana Mračková
Pokračuje monitorování v zaplavených oblastech a konkrétní pomoc rodinám.[Téma]
Za bílé Čechy!
Prý si za to můžu sám
08.01.2004
Šel jsem po ulici a před sebou najednou vidím čtyři skinheady. Rom pozná skina hned. Začali na mě pokřikovat: "Čau cikáne, ty černá hubo." Chtěl jsem rychle zmizet, nedaleko bydlí moje babička, tak jsem to obrátil do její ulice. Ten největší ze čtveřice (Mělničák) se ale rozběhl za mnou, shodil mě na zem a začal mlátit. Křičel u toho: "Já tě zabiju, ty černá hubo." Snažil se mi zlomit vaz. Ostatní se přidali až když jsem ležel na zemi. Kopali do mě. Vypadalo to hodně špatně, sám jsem neměl proti těm čtyřem žádnou šanci se bránit. Zachránili mě policejní hlídka, která jela náhodou kolem, jinak by mě zabili. Skini se lekli a začali utíkat. Policajti je ale chytili a odvezli k výslechu. Mě odvezla sanitka do nemocnice. Měl jsem pohmožděniny na hrudníku, stehnech a rukou a tržnou ránu na hlavě. Ne že bych se do té doby s nikým nepral, ale vždycky šlo o rvačky. Tohle bylo něco jiného, byli čtyři a chtěli mě zabít.
U soudu dostali všichni podmínku. Ten nejstarší, který byl jediný z nich plnoletý (Mělničák), dostal čtyři roky s tříletým odkladem. Kdyby tohle udělali romský kluci, tak jdou sedět. U soudu to ale vypadalo, že já jsem vlastně ten obžalovaný, že si za to můžu sám. Zazněly tam výroky, jako že jsem provokativní a teatrální, a že to všechno vlastně jen hraju... Ti čtyři se snažili tvářit jako nevinní, koktali a vůbec - vypadali jak úplní blbci. Podmínka, za to co udělali, mi připadá jako strašně mírný trest. Jeden z nich mi už po kámošovi vzkazoval, že máme nevyřízené účty a vyptával se, dokdy mám školu, aby si na mě počkal. Nevím, jestli to myslel vážně, ale první měsíce po útoku jsem se strašně bál - a strach mám vlastně tak trochu pořád. Do Karlína chodilo dřív hodně skinů, jen tak si někoho zmlátit. Teď se to trochu zlepšilo, do Karlína už si netroufnou - je tam hodně Romů hodně a drží při sobě. Ale takový Barrandov nebo Palmovka, tam už se večer sám neodvážím.
Jestli cítím diskriminaci vzhledem k tomu že jsem Rom? Denně vidím, jak si ženský v mojí blízkosti zapínají kabelky a kontrolují peněženky. Já ale takový věci nedělám, nemám to zapotřebí. Chodím normálně do školy a chci žít normálně. U nás ve třídě je ještě jedna Romka, dvě Řekyně a dva Jugoslávci. Všichni máme stejný problém. Řekyně nechtěli nedávno pustit na nějakou diskotéku, že tam prý cikánky nesměj. Holky to nemají o nic snazší. Zrovna tu moji spolužačku spolu s kamarádkou napadl skin skoro v centru města. Obě zbil a navíc je pořezal nožem na rukou. Policie se pak prý tvářila, že to je jejich problém.
Šárka Kuchtová


Vaše reakce na tento článek:
Další články v tématu:
Jiří X. Doležal: Óda na malost
Miroslav Mareš: Skinheads přežitkem, doba přeje nenápadným
Ondřej Cakl: Vstup jen pro bílé
Tomáš Vlach: Rána pěstí policii nezajímá
Jan V.: Sieg Heil jako potlesk
Šárka Kuchtová: Prý si za to můžu sám
Šárka Kuchtová: Případ Absolon: vzorový pachatel Pechanec
Karla Štěpánková: Češi už nejsou jen bílou masou
Tomáš Vlach: Mýty bílého fanatismu
Archiv témat

























