 |
 |
 |
 |
 |
Praha versus Havana
Jan Rybář
Konečná stanice: Prunéřov
Mirka Šebestová
Od Člověka v tísni získalo finanční pomoc více než sto zaplavených rodin
Jana Mračková
Pokračuje monitorování v zaplavených oblastech a konkrétní pomoc rodinám.[Migrace]
Vietnamci s rodinami už cestu domů neplánují
02.06.2005
Vietnamská komunita tady nemá tak dlouhou tradici jako ostatní menšiny jako Slováci nebo Rusíni, je celkem mladá, fakticky existuje jen asi třicet let. Ovšem dělí se už na dvě generace, na nás a naše děti. Naše generace většinou obtížně přizpůsobuje své zvyky místním podmínkám, což komplikuje proces integrace. Naopak naše děti nemají už vůbec žádné problémy, vyrůstají tu od narození a přijímají českou kulturu naprosto přirozeně.
Vadí vám, že česká společnost vnímá Vietnamce hlavně jako podvodníčky z tržnice?
Česká společnost neví, jak vlastně žijí Vietnamci. Vidí nás jen přes média, a to je dost povrchní a zkreslený obraz. Média by měla přinášet ucelenější informace, nejen ty negativní. Tím by se obraz komunity zlepšil. Vietnamská komunita je obecně bezproblémová. Věnujeme velkou pozornost výchově dětí. Děti podvědomě pochopí, jaké mají rodiče potíže, snaží se dobře učit, aby se v budoucnosti uplatnily při jiné, lepší práci, která jim usnadní začlenit se do české společnosti.
Setkáváte se s otevřenými projevy rasismu?
Výrazný rasismus se tady neprojevuje, v tom necítím tak velký problém. Ale předsudky existují pořád. I z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Češi nemají cizince rádi. Možná hraje stále ještě roli to, že nemohli čtyřicet let cestovat. Mladá česká generace už tím ale není zatížená. Vidím to na zkušenostech svých dcer. Jedna je v sedmé třídě a druhá ve čtvrté. Na začátku cítily, že mezi nimi a českými dětmi panuje určitý odstup. Možná to bylo trochu i díky tomu, že rodiče těch českých dětí doma nemluvili o Vietnamcích zrovna lichotivě. Za tu dobu, co jsou ve škole, ale odstup zmizel. Děti pochopily, že je lepší posuzovat podle toho, jak se kdo učí a jak se chová.
Jaká je situace ve vaší generaci?
Mezi mými vrstevníky je teď celková nálada špatná. Hlavní zdroj obživy velké části Vietnamců - prodej ve stáncích - je na ústupu. Podmínky k podnikání jsou horší a horší. Častěji se konají kontroly, po vstupu do Evropské unie ubyli zákazníci na hranicích a těžko se odolává konkurenci supermarketů. Někteří myslí i na návrat do Vietnamu, ale to je také obtížné. I když ve Vietnamu je v poslední době hospodářství v růstu, pro Vietnamce, kteří tam delší dobu nežijí, by bylo těžké se znovu přizpůsobit. Většina z nich už tady má rodinu s dětmi, takže to není tak jednoduché, jak si dřív mysleli - že přijedou a když se to přestane vyplácet, tak se sbalí a vrátí. Kdo bude chtít zůstat v České republice, musí přemýšlet nad jiným způsobem podnikání. Otevřít si obchod, bufet, restauraci nebo hernu. Přitom životní náklady v naší komunitě jsou dvakrát až třikrát vyšší než v české rodině. Hodně třeba stojí zprostředkovatelské služby při vyřizování na úřadech, protože někteří Vietnamci neumí pořádně česky.
Trápí vás diskriminace na úřadech?
To se stávalo dřív, ale už se to změnilo k lepšímu. Ale přivítali bychom, kdyby se stát více věnoval i našim problémům. Protože pokud bude obtížná situace v podnikání trvat, může to mít negativní dopad nejen na vietnamskou komunitu, ale potažmo i na českou společnost.
© Martin Krsek
Dung Viet Dung
Martin Krsek
Článek vyšel 30. 4. v MF DNES
Vaše reakce na tento článek:
Archiv článků