regiony

Afrika

Asie

Balkán a východní Evropa

Blízký a Střední Východ

Latinská Amerika

Rusko a SNS

Odjinud

rubriky

fotogalerie

Povodně 2006

linky

podrobné vyhledávání

Komentáře

Praha versus Havana

Jan Rybář

Proč se Česko stalo "obrovským nepřítelem" režimů na Kubě a v Bělorusku.

připravujeme

Česká ghetta

Konečná stanice: Prunéřov

Mirka Šebestová

Dostat se z areálu pro neplatiče nedaleko Kadaně je pro většinu místních obyvatel nerealizovatelným snem.

Z Člověka v tísni

Od Člověka v tísni získalo finanční pomoc více než sto zaplavených rodin

Jana Mračková

Pokračuje monitorování v zaplavených oblastech a konkrétní pomoc rodinám.

[Rozvojová spolupráce]

Keňané Simon Matheka a George Wachira způsobili v desetitisícovém horském městečku Rýmařov v okrese Bruntál několikadenní pozdvižení. Minulý pátek přišli vyprávět o své zemi žákům do základní školy, nakonec dokonce tančili a zpívali. Děti pak slibovaly, že do učeben přijdou i v sobotu, jen aby se s Afričany ještě setkaly.

Nejčastěji pak byli oba mladíci k vidění okolo rýmařovského fotbalového stadionu. Pozorovali, jak se připravuje mládež místního klubu. Na konci každého tréninku sami vedli výuku " po keňsku".

Až se Matheka a Wachira vrátí do keňské metropole Nairobi, čeká je práce ve slumu Mathare. Budou děti učit fotbal a snad uplatní také to, co se naučili v Evropě. " Je toho hodně. Pro mě byl zážitek, už když jsem viděl, jak děti vodí na hřiště jejich rodiče," říká Wachira a popisuje keňské zvyklosti: děti nezřídka pocházejí třeba z deseti sourozenců a většinou žijí bez otce, který buď zemřel, případně rodinu opustil. Starat se musí matka, případně nejstarší dcera. Aby uživily příbuzné, nejčastěji shánějí peníze prostitucí.

Patnáct tisíc dětí z chudinských čtvrtí v šestnácti keňských regionech se však pravidelně zabývá i něčím jiným než sháněním obživy: hrají pouliční fotbal. Od roku 1987 vzniklo v Keni pod hlavičkou neziskové organizace Mysa sto dětských lig pro chlapce i dívky. A fotbalem to nekončí; děti se v oddílech vzdělávají a pomáhají při čištění ulic. Nejlepším z nich Mysa zaplatí vzdělání.

Pomáhat Afričanům se zanedlouho vypraví rovněž Robin Ujfaluši. Tento student Filozofické fakulty UK se v minulém týdnu stal hostitelem obou Keňanů. Do rýmařovského oddílu je přivedl, protože tam spolu s bratrancem a dnes internacionálem Tomášem začínal s fotbalem. Pro tříměsíční výměnný pobyt v Africe ho v konkursu vybralo pražské sdružení Inex ve spolupráci s německou organizací Streetfootballworld. " Nedělám si iluzi, že bych v Nairobi někoho spasil. Jde spíš o poznání a navázání kontaktů," říká Robin Ujfaluši.

Slavnější bratranec Tomáš se spolu s Keňany účastnil tiskové konference a zprostředkoval kopačky, míče a peníze od fotbalového svazu. " Když mě bratranec oslovil, řekl jsem si, že zkusím pomoct," říká. Podílel se prý také jinak. Zda přispěl i penězi, nechce prozradit. Afričany však mimo jiné zavedl na trénink národního mužstva. " Doma mi to nebudou věřit," rozplývá se Wachira. " Janu Kollerovi jsem připomněl ten skvělý kousek, když se za Borussii Dortmund postavil do brány místo vyloučeného gólmana. Smál se," vzpomíná na nezapomenutelné setkání.

Podobné akce nebývají v národním týmu obvyklé. Reprezentanti sice podporují dětský domov v Dolních Počernicích, ve srovnání se zahraničními kolegy ovšem žádnými šampiony v charitě nejsou. Ukázalo se to třeba po prosincovém tsunami, kdy fotbalisté Portugalska či Německa pořádali benefice a největší hvězdy na veřejnosti sháněly peníze na pomoc. O českých reprezentantech tehdy nebylo slyšet. " Jsme pořád pozadu. Velcí hráči si uvědomují, že charita k fotbalu patří. Jednou to muselo přijít i k nám," říká student Ujfaluši.

Tomáš Menschik

Článek vyšel v časopise Týden