[Téma]

Afrika stále bojuje s HIV/AIDS

HIV/AIDS ničí školství v Zimbabwe

01.12.2005

Tarisai Marikopo vychází z komplexu budov zimbabwské vlády v centru Harare. Je dehydrovaná a vypadá sklesle. Její bůhví kolikátá návštěva Úřadu veřejných služeb za účelem vyřízení její sociální podpory byla opět neúspěšná. Už je to osm měsíců, co musela ze zdravotních důvodů přestat učit.

©  archiv
Zimbabwe, sirotci AIDS

Ve svých 34 letech se Marikopo, jejíž vyhublá postava a kůže se skvrnkami prozrazují dlouhotrvající nemoc, obává, že nakonec bude muset svou bitvu s virem HIV vzdát. Její naděje, že dostane peníze potřebné pro nákup nezbytných antiretrovirálních léků, které smrtelnou nemoc nevyléčí, nicméně alespoň oddálí její vypuknutí, slábne s každým ubíhajícím měsícem. "S každou návštěvou úřadu ztrácím naději na přežití," říká Marikopo a upravuje si paruku, kterou nosí, aby zamaskovala ztrátu vlasů. "Doufala jsem, že dostanu peníze, které zoufale potřebuji na každoměsíční nákup léků."

Je to peklo

Marikopo říká, že tvrdě pracovala, když učila angličtinu a dějepis na střední škole v Mutoko, 150 kilometrů severovýchodně od hlavního města Harare, ale musela přestat, když se u ní projevily vážné příznaky nemoci. Nejprve to vypadalo na malarickou horečku, poté byla diagnóza změněna na "neznámou nemoc". Poté co ze zdravotních důvodů zameškala asi šest měsíců práce, bylo jí doporučeno, aby si vzala další čas na zotavení. Chraplavým hlasem přerušovaným občasným kašláním Marikopo vysvětluje: "Nejprve si doktoři mysleli, že mám problémy s prachem z kříd, jelikož jsem trpěla chronickým kašlem a velkými bolestmi v hrudi. Ale když jsem začala ztrácet váhu a hodně se potit, rozhodla jsem se jít na test HIV." Pokouší se o vynucený úsměv a pokračuje: "Když se výsledek mého testu ukázal jako pozitivní, nechtěla jsem tomu věřit a chtěla jsem se i zabít.

Manžel Marikopo si vzal "novou ženu" ve Velké Británii, kam odletěl v roce 2000 poté, co opustil své zaměstnání vedoucího obchodu s rychlým občerstvením v Harare. Stále posílá domů peníze, ale Marikopo zůstala na péči o jejich dvě děti sama. Tanatswa a Tonderei, kterým je třináct a osm let, zůstali s Marikopo ve městě Chitugwiza jihozápadně od Harare, kde bydlí v malinkém domku ještě se starými rodiči Marikopo. "Je to peklo snažit se starat o děti sama, zvlášť teď, když nejsem v pořádku. Za minulých osm měsíců, tedy od té doby, kdy jsem přestala učit, jsem ani jednou nedostala svou podporu," říká.

Koho léčit dřív - učitele nebo vojáka

Marikopo je jednou ze stovek učitelů v Zimbabwe, kteří byli nuceni vinou pandemie HIV/AIDS zanechat práce. Podle nového průzkumu provedeného zimbabwským sdružením učitelů (PTUZ) se ví téměř o šesti stovkách učitelů, kteří zemřeli na nemoci spojené s AIDS v roce 2004, a v prvních šesti měsících tohoto roku takto zemřelo již 362 učitelů. "Mnohem více jich je nakažených a v tichosti trpí," konstatuje dále zpráva. "Většina škol v Zimbabwe přišla kvůli této nemoci nejméně o jednoho učitele a nejméně dva nebo tři učitelé (na školu) nemohou kvůli nemocem souvisejícím s AIDS učit. Vláda odhaduje, že zhruba 27 z 80 tisíc učitelů v zemi je HIV pozitivních. Generální tajemník PTUZ Raymond Majongwe říká: "Mnoho učitelů umírá. Je velkým skandálem, že se o to, jak se zdá, nikdo nezajímá. Vládní Národní rada pro AIDS uvolnila peníze na antiretrovirální léky pro příslušníky armády, policie a pracovníky věznic, ale nejsou tu žádné zvláštní finance nebo programy pro učitele." Míra infekce HIV v Zimbabwe je jednou z nejvyšších na světě. Téměř tři miliony lidí z celkové 11,5 milionové populace jsou HIV pozitivní. Každý týden umírá na nemoci spojené s AIDS přes 4000 lidí. Organizace pro lidská práva odhadují, že kolem 1,5 milionu zimbabwských dětí ztratilo vinou pandemie jednoho nebo oba rodiče. Světová zdravotnická organizace říká, že 300 000 nakažených akutně potřebuje antiretrovirální léky, ale dostává je méně než 20 000 z nich.

"Dosud neexistuje jediný učitel, který by dostal nějaké léky prostřednictvím programu, který měla vláda podle svých vlastních tvrzení započít," prohlásil Majongwe. "Jako učitelé máme o nemoci mnoho informací, ale je smutné, že v tomto okamžiku s tím nemůžeme nic dělat." Zpráva PTUZ říká: "Zvyšující se míra chudoby mezi učiteli přispívá k jejich vysokému úbytku. Situace je naneštěstí taková, že i když jsou učitelé hnací silou směrem ke změně fungování společnosti, Národní rada pro AIDS a Ministerstvo školství nás stále v boji proti HIV/AIDS zanedbává.

Venkované bez pomoci

Marikopo se snaží najít pomoc u výzkumného klinického programu, který běží v nemocnici Parirenyatwa v Harare a který nabízí antiretrovirální léky zdarma. Bylo jí však řečeno, že již není možno přijmout více lidí. Parirenyatwa a jedna státní nemocnice v Bulawayo, druhém největším městě země, jsou jediná místa nabízející v Zimbabwe bezplatnou léčbu AIDS. Učitelé pracující ve venkovských oblastech k ní nemají přístup.

Antiretrovirální léky je možné koupit ve vybraných lékárnách, ale rapidně rostoucí inflace v zemi zvedla jejich cenu za hranice možností většiny lidí nakažených virem HIV. Například měsíční dávka přípravku Stanalev, což je kombinace tří základních léků, stála v květnu tohoto roku 400 000 zimbabwských dolarů a nyní je k dostání za 1,5 milionu, tedy za téměř celý měsíční plat nastupujícího učitele.

Marikopo říká: "Doufala jsem, že dostanu určitou finanční částku za mých třináct let v povolání, ale zklamala mě obvyklá byrokracie ve vládních úřadech. Od Úřadu veřejných služeb nemůžeme nic očekávat. Problém je v tom, že nikdo zdá se neví, co má vlastně dělat. Je tam tolik zmatku a trvá věčnost, než se zařídí i ta nejjednodušší věc. Máme zde mnoho učitelů uvolněných z práce, kteří zemřou, aniž by dostali své sociální dávky."

I Kdyby Marikopo zůstala v práci, těch 4,4 milionu zimbabwských dolarů, které měsíčně dostávají déle sloužící učitelé jako je ona, by jí stejně nestačilo. Mladší učitelé jsou na tom ještě mnohem hůře - jejich měsíční plat činí zhruba dva miliony zimbabwských dolarů. Zimbabwská rada spotřebitelů odhaduje, že šestičlenná rodina potřebuje měsíčně na nákup základních potravin a potřeb pro domácnost nejméně 9,6 milionů zimbabwských dolarů.

Mugabe překážkou

Západní země a dárcovské organizace se zdráhají pomáhat Zimbabwe v boji s epidemií tak, jako to dělají v jiných afrických zemích. Příčinou je prezident Zimbabwe Robert Mugabe se svými autokratickými tendencemi a politováníhodným přístupem k lidským právům, dále nedostatečná transparentnost v účetnictví, které sleduje nakládání s finančními dary ze zahraničí, a také politizace rozdělování potravin a léků.

©  archiv
Robert Mugabe

Průměrná roční výše zahraniční finanční pomoci v jižní Africe je podle OSN 74 amerických dolarů na osobu infikovanou virem HIV. Ale v Zimbabwe jsou to pouze čtyři dolary na hlavu. Kritikové upozorňují, že vláda Zimbabwe nedělá dost, aby zajistila, že se antiretrovirální léky skutečně dostanou k potřebným, a také poukazují na to, že pomoc není rozdělována spravedlivě, nýbrž podle politických účelů.

"Učitelky se uchylují k prostituci, protože se nemohou uživit," říká rozzlobený Majongwe. Poznamenává, že prezident Mugabe byl kdysi také učitelem. "Sám v tomto povolání vyrostl. Musí začít od základů a zlepšit podmínky povolání, které jej udělalo tím, čím je dnes."

Tino Zhakata

Vaše reakce na tento článek:

"
Warning: mysql_num_rows(): supplied argument is not a valid MySQL result resource in /www/sites/3/site8083/public_html/dis.php on line 8
...přidejte Vaši reakci...

Další články v tématu: