[Ostrovy nesvobody]

Důchodová reforma v režii Otce Turkmenů

16.02.2006


Se vskutku nestandardní podobou důchodové reformy přišel doživotní turkmenský prezident Saparmurat Nijazov, když zavedl pravidla, která zbaví desetitisíce lidí nároku na jakýkoli důchod. Důchodci nemají podle něj hledat pomoc u státu, ale u svých dětí.

Až do ledna zajišťoval v postsocialistickém Turkmenistánu veškerou sociální pomoc včetně důchodů stát. Podle nového zákona, jehož podobu zveřejnil prvního února nezávislý list Neutralnyj Turkmenistan, stát penzi vyplatí jen těm, kteří přestali pracovat před rokem 1998. Ostatní se musí spolehnout na "dobrovolné" důchodové spoření, které si měli zřídit. Ženy získají na důchod nárok po 20, muži po 25 letech - do této lhůty se ovšem nezapočítává doba strávená na nemocenské, státem uznané volno ani práce mimo Turkmenistán. O veškerou podporu přijdou i tělesně postižení.

Za penzi na trh

Podle Nijazovovy administrativy má nové opatření zohlednit skutečnost, že řada Turkmenů je zaměstnána bez oficiální smlouvy, například na rodinné farmě, a proto by v původním systému na podporu stejně nedosáhla. V jediném dostupném oficiálním prohlášení ministerstvo zahraničních uvádí, že přes schválené změny mají prý většině důchodců penze zůstat, jejich nízkou hodnotu potom vykompenzují bezplatné dodávky vody a plynu i příznivě nízké životní náklady.


©  archiv
Za těžkou práci žádný důchod
Opoziční organizace odhadují, že skutečným důsledkem úpravy penzijního systému bude pokles životní úrovně obyvatel v poproduktivním věku, ztráta nároku na důchod až u desítek tisíc obyvatel a další diskriminace ruské menšiny. Většina z turkmenských Rusů totiž v sovětské éře pracovala v podnicích řízených Moskvou a nyní má problémy získat potřebná potvrzení. "Turkmeni nebudou schopni sehnat správná potvrzení. A z minimální penze ve výši sto tisíc manatů, což je přibližně deset amerických dolarů, žít nemůžete. To je suma, za kterou zaplatíte leda cestu na trh," komentoval reformu pro ruskou televizi Program 1 Anatolij Fomin, Turkmen žijící několik let v zahraničí.

Příliš drahý prezident

Reformy Otce Turkmenů, jak si Saparmurat Nijazov nechává říkat, se vyznačují jistou svérázností. V roce 2004 propustil na 15 000 kvalifikovaných zdravotníků, loni nařídil uzavření všech nemocnic mimo Ašchabád a letos rozhodl o výrazném omezení systému sociálních podpor. Zdá se, že stát se značným přírodním bohatstvím - zejména zásobami ropy - nemá na veřejné služby peníze.

V pětimilionovém Turkmenistánu žije šest z deseti obyvatel pod hranicí chudoby, místní ekonomika, která by mohla profitovat ze situace na světových trzích s ropou, je poznamenána vysokým vnitřním i vnějším dluhem. Opoziční aktivisté i ekonomičtí analytici zdůrazňují, že jedním z hlavních viníků této situace je samotná turkmenská vláda v čele s prezidentem Nijazovem.


©  archiv
Kolik stojí Turkmenbaši?
Státní kasa přímo financuje prezidentův nákladný život i výlety jeho syna do evropských kasin. Nijazov vyčerpává rozpočet megalomanskými projekty, jimiž buduje kult své osobnosti. Za státní peníze nechal například v Ašchabádu vztyčit vlastní pozlacenou sochu, která se otáčí za sluncem. Jeho nevyzpytatelný autoritativní režim vytváří investorsky neatraktivní prostředí - přitom právě vstup zahraničního kapitálu by mohl pomoci výrazně zvýšit příjmy z exportu ropy.

"Budoucí vyhlídky turkmenské ekonomiky jsou nepovzbudivé vzhledem k rozšířené vnitřní chudobě, břemeni zahraničního dluhu, iracionálnímu způsobu využití příjmů z exportu ropy a zemního plynu a neochotě vlády přikročit k tržně orientovaným reformám," hodnotí situaci turkmenské ekonomiky americká CIA ve zprávě World Fact Book.

Ať se o rodiče postarají děti

Prezident Nijazov podle televizní stanice Program 1 několikrát uvedl, že přišel čas, kdy mají důchodci hledat pomoc nikoli u státu, ale u vlastních dětí. Opozice však poukazuje na fakt, že vzhledem k ekonomické situaci byla turkmenská realita doposud právě opačná. Podle statistik ve World Fact Book bylo v roce 2004 šedesát procent z více než dvou milionů práceschopných Turkmenů bez zaměstnání a důchod rodičů byl pro řadu rodin jediným pravidelným příjmem.

Helena Povolná

Články v této rubrice vznikly ve spolupráci
s Amnesty International.

TiskPoslat

Vaše reakce na tento článek:




sipka Archiv článků