[Téma]

Enviromentální uprchlíci


Oběti sucha čekají na návrat domů

16.02.2006


Abyan Abdinur se skrývá pod stříškou. Tedy tím jediným, co z ní zbylo. Přišla o své dvě děti i o veškerý majetek, jehož nejcennější součástí byla hospodářská zvířata. Abyan patří mezi tzv. vnitřní uprchlíky, tedy ty, kteří byli nuceni odejít ze svých domovů kvůli válce, etnickým čistkám nebo přírodním katastrofám jako je hladomor. Abyan, která je osm let vdaná, musela opustit domov i s celou rodinou kvůli extrémnímu suchu v roce 1999. Nyní by se všichni chtěli vrátit domů, ale nejde to. Jsou závislí na nepravidelných přídělech potravin od vlády, což je vrhá hlouběji do začarovaného kruhu bídy.


©  archiv
Jak dlouho tu budou ještě žít?
V Etiopii je v současnosti 235 000 lidí jako ona, kteří se museli přemístit kvůli válce, hladomoru nebo suchu. Většinu z nich tvoří ženy a děti. Území podél tisíc kilometrů dlouhé hranice s Eritreou muselo opustit na milion lidí během dvouletého konfliktu, který v této oblasti vypukl v roce 1998. Domů se ještě stále nevrátilo 76 000 lidí.

Dnes šestadvacetiletá Abyan odešla z domova před třemi lety. Tehdy jihovýchodní Etiopii zasáhl velký hladomor, který si vyžádal tisíce lidských obětí. Spolu se svým manželem Sheikem Osmanem a čtyřmi dětmi se vydala na cestu, při níž dvě z nich zahynuly. Náročná čtyřistakilometrová trasa z Garbo do zóny Fik v etiopském regionu Somali představovala měsíc chůze ve spalujícím vedru.

Návrat domů je v nedohlednu

Pokud by překročila mezinárodní hranici, získala by legální status uprchlíka i s náležitými právy a mohla by tak čerpat pomoc od Organizace spojených národů, která má samostatný úřad pečující o uprchlíky. Nyní je však jejím domovem Fafan, provizorní tábor z plastu a slámy na okraji Jijiga, ve kterém žije dalších asi 1 300 rodin jako ta její a kde by každý měsíc měli dostat padesát kilogramů kukuřice v rámci vládních přídělů. Téměř všichni z tábora utekli před hladomorem v roce 2000. Obě její děti jsou na svůj věk příliš malé a nedostává se jim žádného vzdělání. Přicházejí tak o sebemenší naději na lepší život. Zdravotní péče prakticky neexistuje a stejně jako i v jiných provizorních táborech jsou hygienické podmínky otřesné.

"Nemáme žádný příjem," říká vyčerpaně. "Jediné potraviny, které máme, jsou ty od vlády, a proto tu musíme dále zůstat. Ale ani tyto příděly nejsou pravidelné, obvykle je dostaneme jednou za tři až čtyři měsíce. Pokud bychom odešli, tak zemřeme. Nemám čím uživit své děti. O dvě jsem již přišla a další ztrátu bych si jako matka nedokázala představit. Abyan i její další dvě děti, které zatím přežívají, se nakazily tuberkulózou. Ta se běžně vyskytuje mezi 124 000 lidmi přemístěnými do regionu Somali a je také největším zabijákem v této oblasti. "Za poslední tři roky jsem nepoznala nic než nemoci a utrpení," dodává Abyan oslabená tuberkulózou. "Chci se jen vrátit domů."

Eva Dvořáková

Článek je překladem reportáže z www.irinnews.org

TiskPoslat

Vaše reakce na tento článek:



Další články v tématu:

sipka Eva Dvořáková: Oběti sucha čekají na návrat domů
sipka Petr Kment: Hydroelektrárna za padesát tisíc přesídlených
sipka Petr Kment: Křováci na diamantech
sipka Robert Stojanov: Na cestě za lepším životním prostorem


sipka Archiv témat