[Migrace]

Čtyři příběhy ze života "nelegálů" v Česku

23.02.2006


Oleh z Ukrajiny: Pracuju až 16 hodin denně

Před dvěma lety, ve svých čtyřiceti, se Oleh rozhodl odjet z rodné Ukrajiny za prací do Česka. Doma byl za svůj výdělek sotva schopen uživit rodinu.

Podobně jako spousta jeho známých využil služeb zprostředkovatele - klienta - který mu nabídl práci v Česku. Klient mu sliboval i vyřízení všech dokumentů včetně pracovního víza a povolení k pobytu. K tomu však nikdy nedošlo, pas mu vrátili jen s turistickým vízem. I poté, co mu propadlo, v Česku zůstal.


© Vladimir Krynytsky
Ilustrační foto
Spolu s dalšími krajany bydlí na levné ubytovně a snaží se z výplaty našetřit co nejvíce peněz, které posílá domů. Pracuje dvanáct až šestnáct hodin denně, na jejich utrácení tedy ani nemá moc času.

Oleh je obětí klientského systému. Jeho zprostředkovatel se o něj stará, ale zároveň na něm vydělává a strhává mu pro sebe značnou část jeho mzdy. Podle Oleha výše jeho platu záleží na osobním ohodnocení, které je velmi proměnlivé. Ze mzdy mu také strhávají určitou část, která prý představuje povinné pojištění. Tuto "pojistku" musí platit každý, kdo zaměstnává cizince z Východu. Běžná sazba "bezpečnostní pojistky" je tisíc korun měsíčně a míří na účet vyděračské mafii.

Cherlen z Mongolska: Češi nás naštěstí nerozeznají

Když je potřeba, prokáže se Cherlen platnými doklady své kamarádky. Pro jistotu nosí u sebe vždy jejich kopie. Její kamarádka pochází z Mongolska, stejně jako ona. Češi včetně policie nejsou schopni jednu od druhé rozeznat. Díky asijskému vzhledu je riziko prozrazení jejího ilegálního pobytu v Česku prakticky nulové.

Před šesti lety přijela mladá Mongolka Cherlen do Česka za svým manželem na základě principu slučování rodiny. Vše bylo v pořádku až do jejich rozvodu. S manželem přišla i o povolení k pobytu. V Česku nicméně zůstala i se svým dítětem, pracuje a nemá důvod se vracet do své původní vlasti.

I v případě, že ji cizinecká policie odhalí, je velmi málo pravděpodobné, že by ji vystěhovali zpět do Mongolska. K tomu je potřeba spolupráce zastupitelských úřadů při zjišťování totožnosti. Většina zachycených Asiatů je tak v případě zajištění po šesti měsících propuštěna. Podobně jako Cherlen má v Česku cizí identitu řada Vietnamců a Číňanů.

Alex z Kavkazu: Nemohu být ani otcem svého dítěte

Když v jedné bývalé sovětské republice na Kavkaze přestalo být bezpečno, rozhodla se Alexova matka odjet se svým sedmnáctiletým synem ze země. Využila bezvízového styku s Českou republikou a po svém příjezdu požádala o azyl. Po čtyřech letech opustili uprchlický tábor, protože postavení uprchlíka nezískali. Alex v Česku přesto zůstal. Dál pracuje bez povolení jako pomocný dělník a novou práci si shání přes zprostředkovatele.


© Roman Žebro Pekař
Ilustrační foto
Chce se oženit s přítelkyní (také cizinkou), se kterou má dítě. Jako nelegální přistěhovalec nemůže být úředně veden jako otec svého dítěte, a ani svatba v jeho postavení není možná. Je v byrokratické pasti: pokud by odjel ze země, aby si vyřídil potřebná povolení a legalizoval svůj pobyt, dostal by na hranicích správní vyhoštění a zpátky by se mohl vrátit až za tři až deset let. V Česku se jeho rodina po šesti letech zde strávených cítí doma.

Správní vyhoštění by nemusel dostat kvůli možnému zpřetrhání rodinných vazeb, ale policie na podobnou situaci bere ohled jen zřídka. Navíc Alex oficiálně žije jen s družkou, nemá doklady k dítěti, šance na omezení doby vyhoštění je nulová.

Sergej z Ukrajiny: Šetřím tisíc dolarů na úplatek

Před šesti lety přišel Sergej o zaměstnání v Praze, na které měl platné pracovní povolení a vízum. Správně si měl sbalit své věci a odjet zpět na rodnou Ukrajinu nebo kamkoliv mimo naše území, kde by přibližně tři měsíce čekal na vyřízení pracovního povolení na nové místo. To mu ale přišlo příliš zdlouhavé a složité. Navíc neviděl rozumný důvod, proč by měl celý úřední postup absolvovat. Téměř okamžitě totiž získal novou práci, kde po něm nikdo žádné povolení vidět nechtěl. České firmy se zaměstnávání nelegálních cizinců nebrání. Jsou pro ně levnější a flexibilnější silou. Nemusí jim platit přesčasy, dovolenou ani nemocenskou. Neodvádějí za ně daně. Jejich výdělek je v důsledku toho větší.

Sergej se pokusil svůj pobyt zlegalizovat. Kontaktoval "ověřenou" osobu, která slibovala vyřízení dokumentů za tisíc dolarů. Své peníze už nikdy neviděl a jeho nelegální pobyt trvá dál. Nicméně Sergej věří, že příště bude mít víc štěstí a bude zde moct začít normální život. Tak se snaží našetřit si další tisícovku. Zamiloval si Prahu a na Ukrajinu se mu vracet nechce.

Adéla Pospíchalová

Článek vyšel 30. 11. 2005 v MF Dnes.

TiskPoslat

Vaše reakce na tento článek:




sipka Archiv článků