[Česká ghetta]

Konečná stanice: Prunéřov

13.04.2006


Prunéřovský areál pro neplatiče je místem, odkud se vrátí jen málokdo. Sami obyvatelé ho nazývají ,, konečnou stanicí''. Ve čtyřech původně nádražních budovách tu žije na dvě stě sedmdesát lidí, což je společenství snad s největší koncentrací potíží všeho druhu. V sousedství domů stojí uprostřed ohrazeného pozemku chajda stlučená z prken a dalšího haraburdí. Šestačtyřicetiletá Růžena S. ji se svým mužem postavila za čtrnáct dní a přežila v ní třináct zim.


© Martin Šimáček
Rodinný život v ghettu
,,Ale nikdy jsem se nesmířila, s tím, že tu bydlím," říká žena, která dlužila nejen v bytě v Kadani, ale i v ubytovně pro neplatiče. Když chce třeba jen uvařit, musí si donést vodu i dříví. Přesto je s podivem, jaký má uvnitř pořádek. V něm vychovala svých pět dětí.

Ne každý ale v ghettu skončil, protože musel. Příkladem je domovnice Růžena Geršiová. Do místnosti o pár metrech čtverečních se přestěhovala, aby finančně pomohla mamince. ,,Před lety mi zabili mi tátu. Někdo mu bodl nůž do srdce. No a u Romů je zvykem hostit celou rodinu, která ‘vartuje‘ až do pohřbu." Než proběhla soudní pitva a došlo na samotný pohřeb a koupi rodinné hrobky, hostila její maminka kolem šedesáti příbuzných a zadlužila se. Dcera tak prodala byt v Kadani a dobrovolně odešla bydlet k matce. ,,Teď jsem tu i já odsouzena k doživotí,'' trpce se usmívá paní Geršiová, ,,jakmile totiž někdo slyší, že jsem z Prunéřova, do podnájmu mě už nevezme."

Ráj lichvářů

Podle terénní sociální pracovnice o. s. Romano Rat Mileny Adamové je největším místním nešvarem to, že se lidé upisují lichvářům a propadají ,,mobilománii". Jedním z takových nešťastníků je 31letý Rudolf Löffelmann. Žije tu i s rodiči třináct let, protože dlužili za pět nájmů. Všichni jsou na sociálních dávkách. Jen během posledního půl roku stihli nadělat dluhy za sto tisíc korun. Za co? Celá rodina si kromě pevné linky pořídila tři mobily. ,,Všechno zrušte a nechte si jeden mobil," domlouvá muži Adamová. Nejspíš marně. Na mou otázku, jak mohl provolat za poslední měsíc 10 000 korun, se tváří nechápavě. ,,No, volal na horkou linku," culí se sousedé.

Útěk ven

Je to začarovaný kruh. Místní obyvatelé řeší své dluhy dalším zadlužením a terénní sociální pracovnice jim pak pomáhá domlouvat splátkové kalendáře. Když se někdo vzmůže a koupí si uhlí na zimu, vykradou mu sklep. Topivo je tu vzácností a většina má možnost přikládat jen nasbíraným dřívím a zbytky nábytku. Mnozí zdejší obyvatelé podléhají alkoholu a drogám - nejčastěji čichají toluen. ,,Je to velký problém," říká Adamová, ,,myslím, že je to pro ty lidi ‘útěk‘ ven z reality." Svůj vlastní únik z tvrdé reality má i jedna z místních, Iveta Kančiová, bohužel jen do snu. ,,Utekla bych odsud. Zdá se mi to snad každý den...," říká.

Mirka Šebestová

Článek byl publikován v týdeníku CV Týden č. 13/2006

TiskPoslat

Vaše reakce na tento článek:




sipka Archiv článků