regiony

Afrika

Asie

Balkán a východní Evropa

Blízký a Střední Východ

Latinská Amerika

Rusko a SNS

Odjinud

rubriky

fotogalerie

Povodně 2006

linky

podrobné vyhledávání

Komentáře

Praha versus Havana

Jan Rybář

Proč se Česko stalo "obrovským nepřítelem" režimů na Kubě a v Bělorusku.

připravujeme

Česká ghetta

Konečná stanice: Prunéřov

Mirka Šebestová

Dostat se z areálu pro neplatiče nedaleko Kadaně je pro většinu místních obyvatel nerealizovatelným snem.

Z Člověka v tísni

Od Člověka v tísni získalo finanční pomoc více než sto zaplavených rodin

Jana Mračková

Pokračuje monitorování v zaplavených oblastech a konkrétní pomoc rodinám.

[Téma]

Připomíná trochu šamana. Rozvojový pracovník Henk předvádí na kapotě džípu dětem v odlehlé vísce na jihu Malawi laptop. Většina z nich vidí takovou věc poprvé; některé slyšely, že se na ní dá hrát. Po chvilce se děti vracejí do školy pod blízký strom; sedí v půlkruhu na zemi a učitel píše hůlkou do písku. Je konec roku 2005 a k největším technickým výdobytkům obce patří ruční pumpa u studny - dar EU. Počítače jsou až ve městě Blantyre, šlape se tam dva dny, ale který Malawijec vstoupí do jedné z hrstky tamních internetových kaváren za dva dolary na hodinu, když jeho denní výdělek činí průměrně jen o něco více než půl dolaru? Když má práci. U obrazovek usedá jen tamní honorace a turisté píšící e-maily.

High-tech plus Afrika. Zatracovaný kontinent, nad nímž i leckterý skalní optimista co chvíli láme hůl. Je tomu už přes deset let, co rozvojoví teoretici začali spojovat hodně nadějí pro Afriku 21. století s rychlým zavedením komunikačních a informačních technologií. Do nových projektů začaly plynout značné sumy. Afričané měli přeskočit část etapy svého rozvoje a vstoupit přímo do informačního věku. Příklad z Malawi však ukazuje, že jen důraz na moderní technologie Afriku nevyléčí. Computery se nestaly zázračným, ale pomocným prostředkem rozvoje. Přes četné výukové a osvětové programy -od africké virtuální univerzity po telemedicínu - používá dnes internet v Africe jeden obyvatel ze sta. V krajích s vysokou negramotností zůstává nejdůležitějším informačním prostředkem starý dobrý rozhlasový přijímač; nový lze navíc celkem běžně pořídit od půldruhého eura výše.

V Zambii usedají k internetu ze sedmdesáti procent vysokoškoláci; na školách je na africké poměry počítačů dost. Mnozí Zambijci však po studiu opouští nejen svou vlast, ale i kontinent. Sami mnohdy nevěří v jeho budoucnost. Argumentovat v této oblasti je svízelné, nejsou k dispozici komplexní studie. Ohledně nejbližšího rozvoje Afriky se často citují i další termíny: urbanizace, přímé investice, transparentnost, boj s korupcí, odpouštění dluhů či good governance. V letech 1980 až 2003 přibývalo v afrických městech zhruba 4,7 procenta obyvatel ročně. Až na výjimky se však tato dynamika výrazně neodráží v hospodářském růstu. Urbanizace se často děje neřízeně a lidé nacházejí obživu hlavně v neformálním sektoru, šedé ekonomice. Bez výrazného zvýšení přímých investic, jež ovlivňují tvorbu stabilních pracovních míst ve formálním sektoru i růst vzdělanosti, budou negativní projevy urbanizace sílit. Z celkového světového objemu přímých investic jich do subsaharské Afriky v uplynulých letech mířilo jediné procento, na celý kontinent dvě až tři. V případě oblasti na jih od Sahary to činilo roku 2003 necelých sedm miliard dolarů, přičemž devět dolarů z deseti skončilo v těžbě nerostů a ropy. Oproti tomu rozvojové a humanitární pomoci nateklo loni na černý kontinent zhruba 60 miliard dolarů, podobně jako předchozí léta. Dlouhá řada zemí by bez "almužen" nepřežila. Afrika se sice dává do pohybu, ale stále je příliš pomalý.

Bez good governance by nemělo být podpory, varují někteří západní politici. Pro leckterého "rozvojáře" má toto slovní spojení, překládané jako kompetentní vláda či dobrá správa, téměř charakter zaklínadla. Míněno je i férové rozdělování bohatství. Díky ohromným přírodním zdrojům by mnoho afrických vlád mohlo poměrně brzy zajistit občanům slušný životní standard, třeba v Angole, ale zkušenosti nabádají nejvýše k opatrnému optimismu. Hovoří se totiž i o "prokletí surovin", když životní úroveň obyvatel naopak klesne (Nigérie nebo Gabon) a bohatství země nenávratně mizí v rukou úzké elity zkorumpovaných politiků a rebelů. Nadto se korupce afrických vlád často toleruje a v některých případech i podporuje.

Na dnešním stavu Afriky tedy mají velký podíl i ostatní země světa, které se zde snaží uplatňovat různé zájmy. Tato politika nalézá živnou půdu například ve stále bezohlednější honbě za energií; zásoby ropy a plynu činí z Afriky klíčový region budoucnosti. Washington a Peking si vytyčují oblasti svého zájmu pomocí zbraní anebo více či méně agresivní diplomacie. A žárlivě se střeží. Zatím tiše. Je patrné, že tahanice o energetické zdroje budou jedním z hlavních hybatelů vývoje Afriky první půle 21. století.

Petr Podaný

Autor je redaktorem časopisu Týden.

Článek vyšel 29. dubna v příloze MF Dnes