[Téma]

Afrika 21. století


Cesta do města: pro i proti

04.05.2006


Ulice nigerijského Lagosu jsou tišší než obvykle, v tyto dny se nepracuje. Je konec března 2006 a v zemi se po patnácti letech koná sčítání lidu. Státní úřady neotevřely, lidé zůstávají doma. Čekají na úředníky, aby mohli v sáhodlouhém dotazníku mimo jiné vyplnit svůj věk, jestli mají toaletu a co dělají s odpadem. "Jsem opravdu šťastná a překvapená, že přišli i sem. To se mi stalo poprvé v životě," cituje BBC Awhanji Madelenu, jednu z obyvatelek slumu Makoko. Sedm dní trvá sečíst více než 120 milionů Nigerijců, na výsledky se bude čekat několik měsíců. Mohly by hodně vypovědět o kvalitě života dnešních obyvatel země, těch městských i těch venkovských.


© Robin Ujfaluši
Fotbalové projekty pomáhají
dětem ve slumech
Mnozí odborníci i laici už desítky let varují před exodem afrického obyvatelstva do měst, vylidňováním venkova a katastrofickými podmínkami ve slumech. Nakolik jsou tato varování oprávněná, by mohly ozřejmit právě výsledky sčítání lidu v této nejlidnatější africké zemi. Zatím se můžeme ve většině případů spolehnout jen na odhady. Podle americké Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) v roce 2000 žila téměř polovina z celkového počtu Nigerijců ve městech, třetina z těchto 50 milionů trpěla chudobou. K vodě neměla přístup pětina z nich. Děsivá čísla, řeknete si. Jenže u venkovských obyvatel chyběla voda téměř polovině. Argumenty o nebezpečném vylidňování venkova podle údajů USAID také neplatí. V rurálních oblastech roste populace dvakrát pomaleji než ve městech, ale roste také. V případě Nigérie o půl procenta ročně.

V roce 1800 žil v městských oblastech každý padesátý člověk na světě, v roce 2008 by to podle odborníků mohl být každý druhý. Urbanizace sama o sobě není negativním jevem, dobře fungující města stimulují hospodářský růst. Lidé ve městech se obecně dožívají vyššího věku, mají lepší přístup ke vzdělání, zdravotní péči a úřadům. Dětská úmrtnost urbanizací klesá, postupně se snižuje také přírůstek obyvatelstva. To vše pokud města fungují dobře, připomínají odborníci.

Problém je v tom, že většina obřích měst rozvojového světa funguje špatně. Nově příchozí plní provizorní chatrče a slumy se rozrůstají. Situace ve slumech není bezvýchodná, možnost léčby existuje. Mnohé rozvojové projekty z minulých let to dokazují. Fotbalová slumová liga dětí, rozprodej půdy, na které stojí chatrče, jejich opravy, na nichž se podílejí obyvatelé slumů, výroba a prodej toalet. Ať už znějí náplně projektů sebebizarněji, osvědčily se. Co se neosvědčilo, je přesunout obyvatele slumů v centrech měst do jiných oblastí. Zpřetrhat už tak nepevná pouta, která tyto lidi pojí mezi sebou navzájem a s místem, kde žijí. Daleko lepší řešení je převést chatrče do vlastnictví lidí, kteří v nich už bydlí. Vzbudit v nich odpovědnost za svůj vlastní život.

Jana Mračková

Autorka pracuje ve společnosti Člověk v tísni

Článek vyšel 29. dubna v příloze MF Dnes

TiskPoslat

Vaše reakce na tento článek:



Další články v tématu:

sipka Petr Podaný: Odpojování od kapaček
sipka Tomáš Lindner: Afričané stavějí digitální most
sipka Jana Mračková: Cesta do města: pro i proti
sipka Robert Stojanov: Afričané utíkají před suchem
sipka Ondřej Horký: Myslíme to upřímně, vzkazuje Čína
sipka Milan Vodička: Česká politika nezájmu aneb útěk z Afriky
sipka Václav Prášil: Hospodářský rozkvět s nádechem safari
sipka Josef Pazderka: Mezi dvěma extrémy


sipka Archiv témat