regiony

Afrika

Asie

Balkán a východní Evropa

Blízký a Střední Východ

Latinská Amerika

Rusko a SNS

Odjinud

rubriky

fotogalerie

Povodně 2006

linky

podrobné vyhledávání

Komentáře

Praha versus Havana

Jan Rybář

Proč se Česko stalo "obrovským nepřítelem" režimů na Kubě a v Bělorusku.

připravujeme

Česká ghetta

Konečná stanice: Prunéřov

Mirka Šebestová

Dostat se z areálu pro neplatiče nedaleko Kadaně je pro většinu místních obyvatel nerealizovatelným snem.

Z Člověka v tísni

Od Člověka v tísni získalo finanční pomoc více než sto zaplavených rodin

Jana Mračková

Pokračuje monitorování v zaplavených oblastech a konkrétní pomoc rodinám.

[Téma]

Půda, na které dosud žili, jim už nadále nemůže poskytnout bezpečné živobytí. Lidská činnost nebo přírodní síly narušily životní prostředí a původním obyvatelům nezbývá nic jiného než se vydat na cestu.

Z afrického Sahelu muselo mezi lety 1970 a 1980 uprchnout před suchem a nedostatkem potravin přibližně deset milionů lidí. Přinejmenším polovina z nich se nikdy nevrátila domů. Ze Rwandy v půlce 90. let utekl jeden milion lidí během etnického konfliktu, jehož příčiny lze také nalézt v nedostatku vody a úrodné půdy.

Pro takové lidi se vžil souhrnný název: environmentální uprchlíci. Pravda je, že odlišit environmentální uprchlíky od lidí, které z jejich domovů vyhnala chudoba, hospodářské či jiné důvody, je velice složité. Ve většině případů jde o kombinaci těchto příčin. Nesporné však je, že změny životního prostředí mají vliv na socioekonomické podmínky života obyvatel a právě jejich zhoršení může vyvolat migraci.

Lidé mimo konvence

Zásadním problémem je, že pojem environmentální uprchlík neodpovídá mezinárodním konvencím.

Lidé, kteří se snaží uniknout hladu nebo utíkají před dlouhodobým suchem či povodněmi, proto nemají nárok na azyl ani na potřebnou ochranu. Vzhledem ke složitosti problému a nezájmu mezinárodního společenství dokonce ani neexistují statistiky, které by dokumentovaly skutečný rozsah tohoto fenoménu. V roce 1995 se odhadovalo, že se na světě pohybuje kolem 25 milionů environmentálních uprchlíků.

Odborníci předpokládají, že vlivem klimatických změn by do roku 2050 takových utečenců mohlo být až 200 milionů. Tato čísla jsou poměrně vysoká ve srovnání s oficiálně uznávaným počtem uprchlíků, který se na začátku roku 2005 pohyboval kolem devíti milionů.

Přibližně dvě třetiny ze všech světových environmentálních uprchlíků žijí právě v Africe. Kromě Sahelu je podobnými problémy ohrožena i oblast Afrického rohu, kde v posledních desetiletích pravidelně propukají potravinové krize. Na vině jsou nejen nekončící občanské konflikty a rostoucí populace místních obyvatel, ale především lokální nedostatek srážek, který je do velké míry způsoben odlesněním a následnou půdní erozí. Na začátku roku 2000 bylo v Súdánu asi osm milionů lidí ohrožených hladem.

V podobné situaci se nacházelo také šest milionů lidí v Somálsku a další tři miliony lidí v Keni. V současné době je dlouhotrvajícím suchem ohroženo šest milionů lidí v Tanzanii a Etiopii a opět v Somálsku a Keni, kde jsou údajně některé oblasti na prahu hladomoru.

Užitečný barometr

Pohyby uprchlíků a další formy násilného přesídlování mohou být užitečným barometrem lidského pocitu jistoty a bezpečí. Útěk je zpravidla tou poslední strategií přežití a lidé se k němu uchylují tehdy, jestliže selhaly všechny ostatní mechanismy.

Mezinárodní úsilí by mělo předcházet nedobrovolným migračním pohybům, což v kontextu environmentálních migrací znamená především zabránit nedostatku či degradaci přírodních zdrojů, případně pohotově a udržitelně řešit jejich důsledky.

Robert Stojanov