[Téma]

Afrika 21. století

Mezi dvěma extrémy

04.05.2006

Byl to zaprášený džíp s diplomatickou značkou, pohybující se k nigerijsko-kamerunské hranici. Právě v něm nigerijská policie ve středu 29. března -po několika dnech marného pátrání - zatkla nejhledanějšího muže Afriky, bývalého liberijského prezidenta Charlese Taylora.

Podle policie byl v čistém bílém oblečení, pro případ nouze vybavený kufříkem s několika tisíci dolarů. V nigerijském exilu žil od roku 2003. Ze země chtěl uprchnout poté, co vláda prezidenta Oluseguna Obasanja souhlasila s jeho vydáním zpět do vlasti.

Válečný tribunál OSN v sierraleonském Freetownu mu klade za vinu smrt stovek tisíc lidí během krvavého konfliktu v Libérii a Sieře Leone v devadesátých letech minulého století.

Zatímco světová média skloňují varianty dalšího Taylorova osudu, před očima čtenářů se znovu vynořuje jeden z mnoha symbolů odvrácené tváře nejchudšího kontinentu světa. Se zkorumpovanými, násilnickými a nedemokratickými vládci, tyranizujícími vlastní obyvatelstvo, má Afrika smutné zkušenosti. A přesto to není celý obraz.

Předloňská studie známého amerického ekonoma Jeffreyho Sachse z Earth Institute na newyorské Kolumbijské univerzitě identifikuje na africkém kontinentě skupinu států, které se tradičním obrazům o zkorumpované, zadlužené a nereformovatelné zemi vymykají.

Ghana, Senegal, Mali, Benin, Etiopie, Uganda, Keňa, Tanzanie, Botswana a Mosambik - deset příkladů reformních afrických zemí. Mají radikální ekonomické programy, snaží se o pluralitní politický systém, zvyšují průhlednost státní správy. Výhrad mohou být ke každé z nich desítky, zvlášť demokratická pověst Etiopie a Ugandy v poslední době utrpěla. Nikdo však nepochybuje o tom, že základní směřování těchto zemí je správné.

Podle Jeffreyho Sachse by mohlo šest afrických zemí - Etiopie, Ghana, Keňa, Tanzanie, Senegal a Uganda - díky cíleným investicím za devět miliard dolarů ročně (týká se to hlavně infrastruktury a zdravotní péče) vymanit do roku 2015 většinu svého obyvatelstva (180 milionů lidí) z nejhorší chudoby. Odezva západních zemí - přesycených obrazy afrických Taylorů - je přesto minimální. Jen pro srovnání -do poválečné rekonstrukce Iráku (s 24 miliony obyvatel) přitom západní svět investuje ročně 20 miliard dolarů.

Podle Jeffreyho Sachse jsou budoucí nadějí Afriky především mladí lidé. Jen cílené investice do jejich vzdělání dokážou podle amerického ekonoma připravit černý kontinent na řadu budoucích výzev

© Allliance 2015 U. Bossler
Gramotnost stoupá

"Vždycky se dá znovu začít"

S třiadvacetiletým Domingosem Aranjou jsem mluvil při návštěvě ortopedického centra Neves Bedinha v angolském hlavním městě Luandě. Desítkám chovanců centra, zmrzačených vleklou občanskou válkou, pomáhá s podporou Červeného kříže vyrábět protézy a vkročit do normálního života. "Vždycky se dá znovu začít - to je naše heslo," řekl po jednom z cvičení pro invalidy.

Třicetiletý Mesfin Wolde pracuje už několik let v etiopské kanceláři britské nevládní organizace Oxfam. Mladý, vzdělaný Etiopan, obyvatel jedné z nejchudších zemí světa, má na situaci vlastní země dost jasný názor. "Potácíme se mezi dvěma extrémy - totální závislostí na západní pomoci a úpornou snahou řešit domácí problémy po svém," řekl. Podle Woldeho - a řady dalších afrických či západních expertů - je největším problémem současné Afriky nedostatek zdravého sebevědomí. Cílené projekty a investice do vzdělání mladých lidí, ke kterým se postupně (byť značně chaoticky) připojuje i Česká republika, můžou černému kontinentu otevřít cestu. Potenciál existuje.

Josef Pazderka

Vaše reakce na tento článek:

"
Warning: mysql_num_rows(): supplied argument is not a valid MySQL result resource in /www/sites/3/site8083/public_html/dis.php on line 8
...přidejte Vaši reakci...

Další články v tématu: