[Rozvojová spolupráce]

Česká škola v Angole otevírá nejedny dveře

04.05.2006


Byl jsem učitelem v Africe, bude za několik let vzpomínat Jiří Hejkrlík.

Učí na střední zemědělské škole, která vznikla v rámci projektu Institut tropů a subtropů České zemědělské univerzity v Angole. Ten je financován v rámci zahraniční rozvojové pomoci. V zemi, ve které čtyřicet let zuřila válka, v níž byla tradice zemědělství vytržena ze svých kořenů, a do které se dokonce dováží i pšeničná mouka na výrobu místního chleba.


© Alliance 2015 Archiv
zemědělství potřebuje reformy
První maturanti za rok

Na začátku února, kdy v Angole začíná školní rok, do školy nastoupilo 119 studentů. "Asi největším motivem pro zdatné studenty je potenciální možnost studia na univerzitě v České republice, mnozí se dobrovolně učí česky," říká Jiří Hejkrlík.

Může se už některý z vašich studentů pochlubit nějakým výraznějším úspěchem?

Teprve příští rok budeme mít první maturanty, ale studenti už pracují v agrochemické laboratoři, zajišťují chod školní drůbežárny. Připravují školní časopis, který je vlastně jediným periodikem v oblasti. Myslím, že zkušenosti, které během této práce načerpají, jim otevírají nejedny dveře k pozicím s vysokou odpovědností a příjmem.

Jak vypadá běžný den studenta angolské střední zemědělské školy?

Máme studenty z rodin politické špičky provincie, ale máme i takové, kteří se každý den vracejí mezi své početné sourozence na okraj města do hliněného domku. Po třech letech provozu školy známe velmi dobře každého studenta a víme, že špatné výsledky nezpůsobuje jen lajdáctví. Jsou žáci, kteří se doma musí starat ještě o své sourozence, rodiče, pole, často také o vlastní děti. Máme studenty, kteří absolvovali základní školu ve třídě s dalšími osmdesáti spolužáky, jsou však i tací, kteří měli a mají ideální podmínky ke studiu, a přece jim to do hlavy neleze.

Rozdíly sice během výuky povrchně stírají povinné bílé pláště, nicméně osobní život našich žáků se diametrálně různí. Když v půl osmé ráno začíná první hodina, rozhoduje jen to, jak je kdo připraven. Ve třídě máme 50 studentů, což zatěžuje a vyčerpává i nás pedagogy. Školní výuka většinou končí okolo jedné hodiny odpolední. Každé odpoledne je otevřena počítačová laboratoř, kromě toho se pořádají pravidelné tréninky školního basketbalového a fotbalového mužstva. Navečer, když už tolik nehřeje slunce, pokračujeme hodinami tělocviku a pozemků nebo zábavou v provincii nepříliš známou - kinem.

Farma, nebo kancelář

Jaké pracovní příležitosti čekají na vaše absolventy?

O naše absolventy má především zájem místní vládní


© CH. Lachenmaier/ Alliance 2015
Následky občanské války
Ředitelství zemědělství, které se podílí na provozu celého projektu. Studenty však více lákají mezinárodní nevládní organizace, které mají v provincii řadu zemědělských projektů. Těm, kterým studium zachutnalo, se nabízí jediná zemědělská fakulta, kterou nedávno otevřeli v sousední provincii Huambo. Asi největším motivem pro zdatné a sebevědomé studenty je potenciální možnost studia v České republice. Musím také říct, že vidinu vlastní farmy, kde by naplnili praktické dovednosti, má jen hrstka. Je to spojeno s tím, že dosažené střední vzdělání má kvůli občanské válce jen velmi málo lidí, a tak studenti spíše doufají ve vyšší pozice za kancelářským stolem a bez manuální práce na poli.

Jakým způsobem podle vás přispějí vaši současní studenti budoucímu vývoji Angoly?

Hlavním předpokladem je, že studenti, nabití praktickými zkušenostmi i teoretickými znalostmi, přispějí k obnově angolského zemědělství. Angola je veliká země, ale v současnosti má pouze tři fungující zemědělské školy. Ti, kteří projdou naší školou, by měli přispět k tomu, aby se Angola znovu stala soběstačnou v produkci potravin a přestala být finančně i politicky závislá na dovozu z Evropy, USA a Brazílie. Doufáme také, že naši studenti díky důrazu na výuku jazyků, internetu a každodennímu styku s námi jako představiteli úplně odlišné kultury načerpají nadhled a praktické zkušenosti s dnešním globalizovaným světem. Věřím, že tak pomůžou sobě i Angole získat nazpět prosperitu a důstojné postavení ve světě.

Sylva Táborská

Autorka pracuje ve společnosti Člověk v tísni

Rozhovor vyšel 29. dubna v příloze MF Dnes

TiskPoslat

Vaše reakce na tento článek:




sipka Archiv článků