[Odjinud]

Tržní příplatek za slušnost

04.05.2006

Marks & Spencer, řetězec supermarketů a prodejen oděvů se čtyřmi sty obchody napříč Velkou Británií, nedávno oznámil, že pro celý jejich sortiment kávy a čaje, celkem 38 druhů, začne uplatňovat zásady marketingového symbolu "etické produkce", tzv. Fair Trade (spravedlivý obchod). Také ve svých 200 kavárnách Café Revive už řetězec prodává pouze čaj a kávu se značkou Fair Trade. Začínají se hýbat i jeho prodeje košilí z "fair" bavlny. Oznámení přišlo během dvoutýdenní akce na propagaci výrobků "etického obchodu", jejíž součástí bylo besední turné zemědělců z rozvojových zemí, kteří Britům vylíčili, jak Fair Trade pomáhá jejich společenstvím.

Posun k etičtější spotřebě zaznamenává významný nárůst i ve Spojených státech, kde se konzumenti čím dál větší měrou obracejí k organickým, lokálně vyráběným potravinám či k vejcím od slepic, jež nejsou drženy v klecích. Obchodníci usilující o certifikaci Fair Trade musejí výrobcům platit ve výši, která pokryje náklady udržitelné produkce a zajistí mzdu na živobytí.

Například minimální nákupní cena za kávu je tak 2,78 USD za kilogram bez ohledu na to, jak hluboko může klesnout cena tržní. Jestliže tržní cena naopak vystoupá nad tuto částku, cena Fair Trade se zvýší o jedenáct centů na kilo.

Od drobných zemědělců se zase žádá, aby se organizovali do družstev nebo jiných uskupení, která umožňují demokratickou participaci. Plantáže a výrobní podniky mohou označení Fair Trade používat tehdy, jestliže svým dělníkům vyplácejí slušné mzdy, splňují hygienické, bezpečnostní a ekologické normy, povolují odbory, zajišťují dobré ubytování, pokud pracovníci nežijí doma, a nevyužívají dětské ani nucené práce.

Přirážka za luxus

Ne každý však Fair Trade schvaluje. Brink Lindsey, ředitel Střediska pro výzkum obchodní politiky při Katonově institutu, je přesvědčen, že káva Fair Trade je "dobře míněná slepá ulička". Do jisté míry oprávněně tvrdí, že skutečnou příčinou pádu cen kávy nebyla ziskuchtivost nadnárodních korporací, ale velké nárůsty produkce kávy v Brazílii a ve Vietnamu, společně s novými technikami, které umožňují kávu pěstovat za použití méně pracovních sil, a tedy levněji.

Podle Lindseyova názoru, pokud chceme pěstitelům kávy pomoci, měli bychom je přesvědčit, aby přešli od kávy k výnosnějším plodinám - a tady za překážky, jež je třeba odstranit, správně označuje obchodní bariéry a dotace bohatých států - nebo aby se obrátili k výrobkům s vyšší hodnotou, například speciálním druhům kávy, které přinášejí vyšší ceny.

Na Lindseyově argumentu je ale paradoxní jedna věc. Kampaň za Fair Trade kávu lze považovat právě za naplňování toho, co Lindsey sám doporučuje: přesvědčování zemědělců, aby vyráběli speciální druh kávy, který jim zajistí vyšší ceny. Protržním ekonomům připadá normální, když podniky k propagaci svých výrobků používají snobskou přitažlivost. Chtějí-li lidé platit 106 dolarů za kilo kávy z jamajských Modrých hor, protože právě tu má nejraději James Bond, ekonomové nenamítají, že to pokřivuje trh. Takže proč být kritický, když se spotřebitelé rozhodnou zaplatit 26 dolarů za kilo kávy, o níž vědí, že byla vypěstována bez toxických chemikálií, pod stinnými stromy, jež pomáhají přežít ptactvu, a zemědělci, kteří si teď mohou dovolit nakrmit své děti a poslat je do školy?

Není to dotace

Ekonomové mohou odpovědět, že pokud chcete někomu pomoci s výživou a vzděláváním jeho dětí, můžete si za deset dolarů koupit kávu bez loga Fair Trade, která chutná úplně stejně, a ušetřené dva dolary věnovat rozvojové agentuře, která zajišťuje potraviny a vzdělání pro chudé děti. To je sice možný postup,

ale Fair Trade má své výhody. Pěstitelé vědí, že musejí dodat výrobek, jenž mají spotřebitelé rádi, a to jak pro jeho chuť, tak pro způsob, kterým se pěstuje. Jestliže se jejich produkt dobře prodává, mohou být pyšní, že vyrobili něco, o co je po celém světě zájem. Z pohledu pěstitele je lepší dostat odměnu za prodej výrobků Fair Trade než dobročinný příděl, který by obdrželi i bez práce a bez ohledu na kvalitu toho, co vyrábějí.

Připlatit si za značku Fair Trade není o nic víc "protitržní" než platit víc za značku Gucci, nehledě na etické výhody. Férový obchod není státní dotace. Jeho úspěch nezávisí na politickém lobbingu, ale na tržní poptávce. V Evropě naštěstí tato tržní poptávka stoupá. Lze doufat, že obdobných úrovní brzy dosáhne v celém vyspělém světě a všude tam, kde lidé mohou svobodně rozhodovat o svých výdajích.

Peter Singer

Autor vyučuje bioetiku na Princetonské univerzitě v USA. Společně s Jimem Masonem je autorem připravované knihy The Way We Eat: Why Our Food Choices Matter (Jak jíme: Proč záleží na naší volbě potravin).

Článek vyšel 24. 4. v Respektu

Vaše reakce na tento článek:

"
Warning: mysql_num_rows(): supplied argument is not a valid MySQL result resource in /www/sites/3/site8083/public_html/dis.php on line 8
...přidejte Vaši reakci...

 Archiv článků