[ On-line rozhovory ]

On-line s desk-officerem pro Čečensko a Ingušsko

Marek Vozka pracuje jako koordinátor kavkazské mise Člověka v tísni. Čečensko a Ingušsko sám opakovaně navštěvuje. Situace v celé oblasti je podle něj v poslední době stabilnější. "Všichni jsou už z vleklého konfliktu unaveni. Nejvice obyčejní lidé, kteří odmítají prodlužování války," říká Vozka. S Ibrahimem Zjazikovem blízce spolupracoval. "Když jsem byl naposled v Grozném, Ibrahim mi dělal osobní ochranku", vzpomíná Marek. Zjazikov měl v Čečensku koordinovat a chránit českou misi, pro Člověka v tísni pracoval tři roky. Je manželem reportérky Petry Procházkové Podle ČTK byl příslušníkem ingušské policie a dělal pro čečenské ministerstvo vnitra. Je ve vzdáleném příbuzenském vztahu k ingušskému prezidentovi Muratu Zjazikovovi, který je o případu informován. On-line rozhovor proběhl ve spolupráci s Infocentrem Člověka v tísni. Zjazikov byl naposled spatřen koncem února, když odjížděl z místního policejního velitelství směrem do Nazraně. Měl u sebe samopal se 70 náboji a na sobě maskovací uniformu. Čtyři dny po únosu se jeho auto našlo v Grozném. Bylo prý umyté, ale vykradené. Žádné stopy po střelbě na něm nebyly. Čeští humanitárci se už v Čečensku setkali s vydíráním a vymáháním výpalného. Předloni se někdo pokusil zastřelit Zjazikova v Nazrani. Důvody únosu by podle pozorovatelů mohly být nejen finanční, ale i politické. Mimo jiné by mohl souviset s nadcházejícím ústavním referendem v Čečensku. Člověk v tísni má v Nazrani čtyři pracovníky. V souvislosti s únosem podnikli určitá bezpečnostní opatření, ale práci přerušit nehodlají.

On-line rozhovor s uprchlíkem z KLDR

Smrt vůdce Kim Čong Ila ke změnám nepřispěje, vládu by převzal jeho syn, soudí Kim. Převrat nepřijde ani zespoda, na to jsou lidé příliš zpracovaní strachem. "Dříve či později dojde k totálnímu ekonomickému kolapsu země. Pak přijde pád vůdce. Země už nemá žádné zdroje. Nutně potřebuje zahraniční investice, ty už ale Pchjongjangu nikdo neposkytne," vysvětlil Kim čtenářům. Zároveň vyjádřil obavy, že by mohly na Koreu udeřit Spojené státy: "Pokud budou chtít zaútočit, udělají to bez ohledu na mezinárodní společenství. Jestli k tomu dojde, přes polovinu obyvatel Severní Koreje zemře." Z pracovního tábora ke svobodě Kim Te-džinova anabáze za svobodou začala v roce 1986, kdy poprvé překročil hranici do Číny. Po roce a půl ho zatkly čínské bezpečnostní složky a předaly do rukou severokorejské tajné bezpečnosti. On-line rozhovor proběhl ve spolupráci s Infocentrem Člověka v tísni. Ve dnech 2. až 4. března 2003 pořádá společnost Člověk v tísni v Praze čtvrtou mezinárodní konferenci o stavu lidských práv v Severní Koreji a o podmínkách severokorejských uprchlíků v Číně. Osm měsíců Kima vyslýchali, aby ho v březnu 1988 obvinili z velezrady a poslali na čtyři roky do tábora číslo 15 pro politické vězně. Pobyt v pracovním táboře změnil celý jeho život. Manželka naléhala na rozvod a zády se ke Kimovi otočila i jeho vlastní matka, která se ho zřekla. Tehdy si uvědomil, že důstojný život najde jen mimo svou vlast. Na jaře roku 1997 opět uprchl do Číny, odkud se mu po čtyřech letech skrývání konečně podařilo dostat do Jižní Koreje. Prchla celá rodina V roce 1994 zemřel severokorejský vůdce Kim Ir-sen. Lidem to ale nepřineslo vysvobození, jen více hladu, bídy a utrpení. Po roce 1996 se zcela zhroutila distribuce potravin. Lidé jedli i trávu, jen aby přežili. Přesto umírali po tisících. Mnohem více Korejců utíkalo alespoň na krátký čas do Číny. Také otec tehdy jedenáctiletého Kang Hjuka zamířil za hranici, aby přilepšil rodině. Když se vracel s 250 severokorejskými wony v kapse a nějakým ovocem, chytla ho pohraniční hlídka. Bezpečnost ho poslala do pracovního tábora. Dva týdny po uvěznění onemocněl silnou paratyfózní horečkou. Byl dočasně propuštěn, ale zbývající půlrok si už do tábora odsedět nepřišel. Jakmile se zotavil, rozhodl se ze severokorejské beznaděje s celou rodinou utéci. Jednoho březnového rána v roce 1998 překročili hraniční řeku Tuman. Čtyři roky se pak v Číně stěhovali z místa na místo, aby unikli tajné službě. Nakonec jim dva Korejci pomohli dostat se do Jižní Koreje.

On-line rozhovor s Oswaldo Payá Sardiňas

"Castro a jeho režim se nás bojí," tvrdí kubánský disident, zároveň také otec tří dětí. Po letech věznění na "ostrově svobody" mu Castrův režim povolil vycestovat do zahraničí. V těchto dnech pobývá přední kubánský disident v České republice, kam ho pozvala společnost Člověk v tísni. Sardiňas je presidentem Křesťanského hnutí osvobození a autorem projektu Varela, jakési obdoby české Charty 77. Tato iniciativa kubánské demokratické opozice usiluje o vyhlášení národního referenda, které by v zemi zavedlo demokratické reformy. Současná kubánská ústava podmiňuje vyhlášení takového referenda sesbíráním minimálně 10 tisíc podpisů. Sardiňas a jeho spolupracovníci jich už shromáždili přes jedenáct tisíc. Petici předali kubánskému parlamentu. Za svůj celoživotní boj proti komunistické diktatuře byl Sardiňas navržen na Nobelovu cenu míru. Jeho nominaci podporuje mimo jiné český prezident Václav Havel.


 Archiv rozhovorů