[ Archiv on-line rozhovorů ]

On-line s desk-officerem pro Čečensko a Ingušsko 14.03.2003

Marek Vozka pracuje jako koordinátor kavkazské mise Člověka v tísni. Čečensko a Ingušsko sám opakovaně navštěvuje. Situace v celé oblasti je podle něj v poslední době stabilnější. "Všichni jsou už z vleklého konfliktu unaveni. Nejvice obyčejní lidé, kteří odmítají prodlužování války," říká Vozka. S Ibrahimem Zjazikovem blízce spolupracoval. "Když jsem byl naposled v Grozném, Ibrahim mi dělal osobní ochranku", vzpomíná Marek. Zjazikov měl v Čečensku koordinovat a chránit českou misi, pro Člověka v tísni pracoval tři roky. Je manželem reportérky Petry Procházkové Podle ČTK byl příslušníkem ingušské policie a dělal pro čečenské ministerstvo vnitra. Je ve vzdáleném příbuzenském vztahu k ingušskému prezidentovi Muratu Zjazikovovi, který je o případu informován. On-line rozhovor proběhl ve spolupráci s Infocentrem Člověka v tísni. Zjazikov byl naposled spatřen koncem února, když odjížděl z místního policejního velitelství směrem do Nazraně. Měl u sebe samopal se 70 náboji a na sobě maskovací uniformu. Čtyři dny po únosu se jeho auto našlo v Grozném. Bylo prý umyté, ale vykradené. Žádné stopy po střelbě na něm nebyly. Čeští humanitárci se už v Čečensku setkali s vydíráním a vymáháním výpalného. Předloni se někdo pokusil zastřelit Zjazikova v Nazrani. Důvody únosu by podle pozorovatelů mohly být nejen finanční, ale i politické. Mimo jiné by mohl souviset s nadcházejícím ústavním referendem v Čečensku. Člověk v tísni má v Nazrani čtyři pracovníky. V souvislosti s únosem podnikli určitá bezpečnostní opatření, ale práci přerušit nehodlají.

On-line rozhovor s uprchlíkem z KLDR 04.03.2003

Smrt vůdce Kim Čong Ila ke změnám nepřispěje, vládu by převzal jeho syn, soudí Kim. Převrat nepřijde ani zespoda, na to jsou lidé příliš zpracovaní strachem. "Dříve či později dojde k totálnímu ekonomickému kolapsu země. Pak přijde pád vůdce. Země už nemá žádné zdroje. Nutně potřebuje zahraniční investice, ty už ale Pchjongjangu nikdo neposkytne," vysvětlil Kim čtenářům. Zároveň vyjádřil obavy, že by mohly na Koreu udeřit Spojené státy: "Pokud budou chtít zaútočit, udělají to bez ohledu na mezinárodní společenství. Jestli k tomu dojde, přes polovinu obyvatel Severní Koreje zemře." Z pracovního tábora ke svobodě Kim Te-džinova anabáze za svobodou začala v roce 1986, kdy poprvé překročil hranici do Číny. Po roce a půl ho zatkly čínské bezpečnostní složky a předaly do rukou severokorejské tajné bezpečnosti. On-line rozhovor proběhl ve spolupráci s Infocentrem Člověka v tísni. Ve dnech 2. až 4. března 2003 pořádá společnost Člověk v tísni v Praze čtvrtou mezinárodní konferenci o stavu lidských práv v Severní Koreji a o podmínkách severokorejských uprchlíků v Číně. Osm měsíců Kima vyslýchali, aby ho v březnu 1988 obvinili z velezrady a poslali na čtyři roky do tábora číslo 15 pro politické vězně. Pobyt v pracovním táboře změnil celý jeho život. Manželka naléhala na rozvod a zády se ke Kimovi otočila i jeho vlastní matka, která se ho zřekla. Tehdy si uvědomil, že důstojný život najde jen mimo svou vlast. Na jaře roku 1997 opět uprchl do Číny, odkud se mu po čtyřech letech skrývání konečně podařilo dostat do Jižní Koreje. Prchla celá rodina V roce 1994 zemřel severokorejský vůdce Kim Ir-sen. Lidem to ale nepřineslo vysvobození, jen více hladu, bídy a utrpení. Po roce 1996 se zcela zhroutila distribuce potravin. Lidé jedli i trávu, jen aby přežili. Přesto umírali po tisících. Mnohem více Korejců utíkalo alespoň na krátký čas do Číny. Také otec tehdy jedenáctiletého Kang Hjuka zamířil za hranici, aby přilepšil rodině. Když se vracel s 250 severokorejskými wony v kapse a nějakým ovocem, chytla ho pohraniční hlídka. Bezpečnost ho poslala do pracovního tábora. Dva týdny po uvěznění onemocněl silnou paratyfózní horečkou. Byl dočasně propuštěn, ale zbývající půlrok si už do tábora odsedět nepřišel. Jakmile se zotavil, rozhodl se ze severokorejské beznaděje s celou rodinou utéci. Jednoho březnového rána v roce 1998 překročili hraniční řeku Tuman. Čtyři roky se pak v Číně stěhovali z místa na místo, aby unikli tajné službě. Nakonec jim dva Korejci pomohli dostat se do Jižní Koreje.

On-line rozhovor s Oswaldo Payá Sardiňas 21.01.2003

"Castro a jeho režim se nás bojí," tvrdí kubánský disident, zároveň také otec tří dětí. Po letech věznění na "ostrově svobody" mu Castrův režim povolil vycestovat do zahraničí. V těchto dnech pobývá přední kubánský disident v České republice, kam ho pozvala společnost Člověk v tísni. Sardiňas je presidentem Křesťanského hnutí osvobození a autorem projektu Varela, jakési obdoby české Charty 77. Tato iniciativa kubánské demokratické opozice usiluje o vyhlášení národního referenda, které by v zemi zavedlo demokratické reformy. Současná kubánská ústava podmiňuje vyhlášení takového referenda sesbíráním minimálně 10 tisíc podpisů. Sardiňas a jeho spolupracovníci jich už shromáždili přes jedenáct tisíc. Petici předali kubánskému parlamentu. Za svůj celoživotní boj proti komunistické diktatuře byl Sardiňas navržen na Nobelovu cenu míru. Jeho nominaci podporuje mimo jiné český prezident Václav Havel.

On-line rozhovor s Jaromírem Štětinou na www.idnes.cz 25.10.2002

Jaromír Štětina se narodil 6. 4. 1943 v Praze. V roce 1968 absolvoval Vysokou školu ekonomickou, byl zaměstnán v Geoindustrii a při zaměstnání vystudoval ještě geologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Vždycky chtěl být novinářem. Do centra dění se dostal poprvé v letech 1978-79, kdy byl prospektorem v Iránu, kde právě probíhala revoluce po návratu ajatolláha Chomejního z Francie. V roce 1988 organizoval sbírku pro obyvatele Arménie po katastrofálním zemětřesení. Od ledna 1990 byl zpravodajem Lidových novin v Moskvě a sbíral informace od Pobaltí, Ukrajiny, Besarábie, Kavkazu, až po východní Sibiř ke Kamčatce. Od června 1993 do ledna 1994 byl šéfredaktorem Lidových novin, poté do poloviny roku 1995 zpravodajem České televize.

On-line rozhovor s Markem Štysem na www.idnes.cz 24.10.2002

Marek Štys strávil jako člen stálé mise Člověka v tísni půl roku v Afghánistánu.

Bývalý tlumočník a překladatel se k humanitární práci dostal v roce 1999, kdy se zúčastnil projektů Člověka v tísni v uprchlických táborech v Albánii a v Kosovu.

Romantické představy o humanitární práci Štys vyvrací. Rozdávání pytlů s moukou z korby náklaďáku je jen atraktivní obrázek pro média. "Naše práce má především organizační charakter. Začíná detailní analýzou potřeb lidí v jednotlivých oblastech, následuje tvorba projektu, shánění financí od dárců a teprve pak se pomáhá."

On-line rozhovor s uprchlíkem ze Severní Koreji 10.09.2002

Cheol-hwan Kang

Cheol-hwan Kang se narodil v Severní Koreji v roce 1968. Po té co jeho dědeček za nevyjasněných okolností zmizel, byl v roce 1977 v pouhých devíti letech zatčen a uvězněn spolu se svou babičkou, otcem strýcem a sestrou v táboře pro politické vězně Yodok.

Z vězení byl propuštěn spolu s dalšími členy své rodiny až po deseti letech v roce 1987. V roce 1992 se mu podařilo spolu s Hyok Ahnem - spoluvězněm z tábora - uprchnout do Jižní Koreje.

V Jižní Koreji studuje zahraniční obchod na Hanyang University. Studia absolvuje v roce 1997 a o rok později začíná pracovat v Korea Electric Corporation v Soulu.

V současnosti působí ve Výzkumném institutu pro znovusjednocení Koreje.

Online rozhovor s Namgjal Lhamo 26.04.2002

Namgjal Lhamo se narodila v roce 1956 tibetským rodičům v Nepálu. Velice brzy u ní byl rozpoznán pěvecký talent a Namgjal začala chodit do školy Tibetského institutu múzických umění (TIPA), instituce, kterou v roce 1959 založil tibetský vůdce dalajlama s cílem uchovat v exilu tradiční tibetské umění tance, zpěvu a divadla. Namgjal díky svému talentu začala brzy dostávat nejobtížnější role v tibetských operách a stala se hvězdou souboru TIPA. Po několikaletém vystupování se přestěhovala do Nizozemí, kde dnes žije. Spolu se svou sestrou Kalzang Čhukji a jejím manželem Tobdän Gjamcchem zde založili skupinu Gangčhenpa, která se snaží představovat tu nejčistší, nejtradičnější, tibetskou hudbu i západnímu publiku.

Online rozhovor s plukovníkem Jindřichem Sittou 20.03.2002

Velitel 6. polní nemocnice a vedoucí české armádní mise v Afghánistánu plukovník Jindřich Sitta se před týdnem vrátil z Afghánistánu, kde na místě zjišťoval situaci pro fungování jednotky českých vojáků. Plukovník Sitta se účastnil operace Pouštní bouře v Perském zálivu, mise UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie a jako velitel české polní nemocnice působil v Albánii a v Turecku.

Online rozhovor se Zianonem Pazniakem 06.03.2002

Zianon Pazniak(1944)
Běloruský divadelní vědec, archeolog, umělecký fotograf a také jeden z čelných představitelů běloruského demokratického hnutí. V roce 1989 založil Běloruskou lidovou frontu (BNF), první nezávislou politickou stranu v tehdejším sovětském Bělorusku. V letech 1990-1995 působil jako poslanec běloruského Nejvyššího sovětu. Po zvolení Alexandra Lukašenka v roce 1994 se stal vůdcem opozice proti němu. V roce 1996 byl donucen emigrovat do USA, kde získal politický azyl, nyní žije v exilu v Polsku.

Barma země strachu: online rozhovor s barmským stážistou Banyou 14.02.2002

Banya se narodil roku 1967 v Barmě a patří k etnické menšině Monů. V roce 1986 se připojil ke studentskému hnutí, které se tehdy začínalo formovat v opozici proti vládě vojenské junty. Kvůli problémům s úřady však musel uprchnout z Barmy do Thajska, kde od té doby žije. V exilu pracoval Banya především jako zdravotník v uprchlických táborech, v projektu řízeném organizací Lékaři bez hranic, a podílel se také na tvorbě vzdělávacích programů. Banya je také členem Nové monské státní strany, politické skupiny, která prosazuje federalistické uspořádání Barmy. V současné době je Banya na tříměsíční stáži v České republice, chce zde poznat činnost vládních institucí i neziskových organizací a zároveň rozšiřovat informace o Barmě.

Listování seznamem - stránka: 1/2